„Vohnul sem lauf“ (česky gramaticky správně napsáno: ohnul jsem hlaveň pušky) byla oblíbená hláška na koresponďáku (tzv. korespondenční lístek vč. známky za 30 haléřů), posílaném vojáky povinné základní vojenské služby rodičům.
Před 45 lety. Rodiče tady v severozápadní části nynějšího Česka, v jednom období byvších Sudet, věděli, že synek žádnou pušku nezničil, ale že potřebuje peníze.
Což čeká i mne, ale nemám komu poslat koresponďák. „Vohnu lauf“ v prosinci, to mi skončí zafixovaná cena na plyn. A aby mě nekleplo, hodlám se připravit. Nelze. Zatím jsem zjistila jen to, že loni v létě na nějaké té mezinárodní burze stálo mega plynu cca 20 eur, zatímco letos v létě to je cca 160 eur.
I já se svými nevelkými matematickými schopnostmi vím, že to je 8x víc a ještě bez DPH!
Vzhledem k tomu, že jsem neuvěřitelně energeticky spořivá, tak jistěže nemám nárok na tzv. energetický příspěvek na bydlení. Nebudu ho mít ani v prosinci = vychází se z předchozího čtvrtletí.
Možná se zatím obávám zbytečně, třeba nebudu mít zálohu na plyn 8x vyšší než mám teď; nebo mi tím vznikne nárok na nějaký ten jednorázový příspěvek v hmotné nouzi…
Neb ta vládní pomoc a příspěvek zvaný na energie nevypadá nijak úžasně a už vůbec ne včas.
Nejsem z těch, kteří by se styděli žádat – jen jsem nikdy neměla nárok; sebrali mi i dětské přídavky, když jsem dělala měsíční rekvalifikaci a tím dostala o 20 korun nad limit, jímž jsem ztratila nárok na dětské přídavky dcer na VŠ.
Co rozhodně nebudu dělat, je dokládání výdajů na energie jinak než mejlovým přeposláním papíru se zálohami od dodavatele; žádná kulatá razítka někde osobně zajištěná. Na to mám s ÚP příliš negativní zkušenosti.
No uvidím, jak to vláda udělá. A kdy. A jak to pomůže mně.
Ale pozor – nestěžuju si. Jen nadávám. Páč jsem kuřačka. Dokud mám na cigára (klídek to budu mít vždycky) nemám nárok si stěžovat. ALE NÁROK NADÁVAT MÁM SNAD I TAK.
A říci svůj názor na cenu energií a tzv. vládní příspěvky, na něž – my odjakživa spořící – prostě stejně včas nedosáhneme.
