Zmatený cestovatel – kosmonautem bez lana

Dneska to bude trošku lyričtější. Cestování holt není jen spousta srandy, nových zážitků, humorných situací a spol, ale i samota.

Když cestujete 3 ze 4 pracovních týdnů, střídají se prakticky dvě základní období. První jsou dostihy, kdy se během víkendu a jednoho týdne v měsíci snažíte udělat to, na co byste normálně měli čas každý den po práci. Barák, kamarádi, úřady, mejdany, příbuzenstvo, odpočinek, koníčky... You name it, you got it. Druhé období, je to, kdy jste na cestách. Člověk cestující jen občas čas po práci lehce vyplní. Když cestuje pořád, prožívá okamžiky, kdy je sám.

V případě, že je člověk na cestách a přepadne ho období samoty, stačí zavolat svojí drahé polovičce a rázem je líp. Horší je případ, kdy člověk svojí drahou polovičku nemá.

Je to takový divný pocit. Občas si připadám, jako kosmonaut bez lana. Jsem si tak ve svém skafandru, který mě udržuje naživu (a dokáže to libovolně dlouho), volně ve vesmíru. Ohromný prostor. Kromě toho, že musím část dne pracovat na opravě kosmické stanice, můžu si letět kam chci. Můžu si dělat co chci. Nic mi nebrání v pohybu.

Nudím se? Prohlídnu internet, přečtu si na displeji knížku. Můžu prohlížet krásy vesmíru stvořené přírodou nebo vesmírný odpad stvořený člověkem.

Když se pořádně odrazím, poletím pár tisíc světelných let jen tak. A nic mě nezastaví - nemám kotvící lano.

Jsem ve svém skafandru sám. Chybí mi lidi? prostě zavolám vysílačkou řídící středisko na zemi - rodičům. Nebo na některý z úžasných majáků mých přátel. Dokonce ani v tom vesmíru nejsem sám, takže mám možnost občas pokecat přes interkom s některým kolegou, oddělen od něj skafandrem jazykové bariéry a kulturních rozdílů.

Ale ani vzdálená základna, ani majáky na vysílačce, ani ostatní kosmonauti nejsou tím dostatečně pevným bodem, který člověk potřebuje... Nejsou kotvícím lanem úžasného vztahu dvou lidí, ke kterému se člověk upne a ví, že se nemůže nic stát. Ví, kde je jeho pevný bod.

Člověk doma může na svoje řídící středisko dojít a vnímat ho všemy smysly. Může se ho dotknout, vidí ho, slyší ho, cítí ho. Stejně tak může zajít na kafe s majákem. Nemá na sobě ten pitomý skafandr a nebojí se, že když se blbě odrazí, zmizí, ztratí se. Ale ve vesmíru? Kosmonaut bez lana?