Navlékla Madame de Pompadour lékařský plášť?

„Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění!“, říká staré, žel stále aktuální přísloví. Snad to nyní pochopí i ministr zdravotnictví Leoš Heger. Na jeho vstřícné gesto, spíš by se chtělo říci - podbízivé doprošování se rebelujících lékařů, aby k 1. březnu neodcházeli, protože se postará, aby od příštího roku bylo jejich platovým podmínkám vyhověno, odpověděli podle očekávání. Jen dalším stupňováním požadavků!

Jednoznačně to vyplývá z odpovědi předsedy LOK Martina Engela na ministrův otevřený dopis z 12. ledna. Mimo jiné se v něm říká: „Můžeme Vás ujistit, že jsme dospělí lidé, kteří ke svému rozhodnutí dospěli po zralé úvaze. Trvalo nám tři čtvrtě roku, než jsme došli k přesvědčení, že pro zoufalé lidi, kterým po dvacet let nikdo neukázal ani malé světýlko na konci tunelu, nezbývá než udělat zoufalé gesto. Odejít. Takové je momentálně naše přesvědčení a hodláme v něm vytrvat. Styl kampaně, který tak rasantně kritizujete, se bohužel ukázal po dvaceti letech „obvyklých“ (rozumějte ignorovaných) protestů jako první a jediný, který je kdokoliv na místě ministra ochoten vůbec zaznamenat.“

Ještě pregnantněji reagovala, jak uvádí server Týden. cz, místopředsedkyně sdružení nespokojených nemocničních lékařů Jana Vedralová:„Kdyby s tím ministr přišel v září, v říjnu, možná v listopadu, tak by tam byly ještě možné ústupky. Když nás ale nechali dát výpovědi a celou situaci bagatelizovali, tak potom už se vyjednávací prostor hrozně zužuje. Teď už budeme mít větší požadavky,“ řekla a vzápětí zdůraznila. „Dali jsme výpověď. Prvního března odjedu na dovolenou a bude mi jedno, co se dál bude v nemocnici dít. Jestli tam někdo umře, tak to nebude moje odpovědnost.“

Zda závěrečná slova mínila jako placená odborářská funkcionářka nebo lékařka, není důležité. Podstatnější je, zda mluvila jen za sebe, nebo vyjádřila mínění všech medicínských odborníků, kteří se do akce exodus-exitus zapojili. Po vzoru legendární madame Pompadour totiž nejen ministru zdravotnictví, ale celé široké veřejnosti vmetla do tváře okázalé: „Po nás potopa!“

Pokud mluvila za sebe, budiž! Každý jednotlivec má právo vyjádřit svůj názor. Hovořila-li však jménem všech, kteří se sešikovali pod heslem Děkujeme, odcházíme!, znamená to, že odborářům vůbec nejde o ozdravění situace českého zdravotnictví a možnost efektivněji a lépe pečovat o pacienty, ale pouze a jedině o získání nadstandardních platů, jež by odpovídaly jejich představám. Nejen na úkor svých kolegů, kteří nepodlehli odborářské vábničce, ale celé občanské společnosti. Nic víc, nic méně!