Náš Ludvík XIV. se jmenuje Jiří Čunek

Až do včerejška jsem si myslel, že žiju v demokratickém státě západního typu. Ó, jak jsem se mýlil! Naštěstí mě z nepříjemného sebeklamu vyvedl předseda KDU-ČSL  Jiří Čunek.  Stručně a pregnantně veřejnosti vysvětlil, že to, co je dobré pro Českou republiku, není přijatelné pro politickou stranu, v jejímž čele stojí.  A občané, tedy voliči, se s tím musejí smířit!

Mluvím o jeho výroku, že Miloslav Kalousek je sice dobrým ministrem pro Českou republiku, nikoli však pro stranu, již v koaliční vládě reprezentuje. Od dob Krále Slunce, jak se sám tituloval francouzský panovník Ludvík XIV., který řekl „Stát jsem já“ (l'Etat c'est moi), snad nikdo tak nepřecenil svou úlohu v dějinách. Mnozí možná nad jeho slovy mávnou rukou a poznamenají, co se vlastně dá čekat od člověka, který se na tiskové konferenci veřejně podivil nad tím, že jeho údajně ztracený a pak znovunalezený občanský průkaz má stejný formát jako jeho duplikát. Jenže situace je vážnější. Odsudek Miloslava Kalouska pronesl  poté, co premiér předložil návrhy na reorganizaci kabinetu a v řadách lidovců dochází takříkajíc k lámání chleba. Zůstane v budoucím kabinetu Miloslav Kalousek, kterého Mirek Topolánek označil za nejlepšího ministra, jehož Česká republika ve své historii měla, nebo ambiciózní Jiří Čunek? Ten, aby se udržel, už dokonce navrhl Kalouskova možného nástupce.  Přesto, že sám šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL přiznal, že mezi lidoveckými poslanci má Kalousek daleko větší prestiž a autoritu než předseda strany a otázku, kdo z obou jmenovaných by měl vlastně vládu opustit, není třeba řešit.  S tím se však lidovecký lídr nechce smířit. Pro nadcházející stranická grémia mobilizuje své věrné s jediným cílem, aby si uchoval současnou mocenskou pozici. Bez ohledu na to, že KDU-ČSL není žádným politickým gigantem, který by mohl ostatním diktovat svou vůli. Podle prosincového průzkumu STEM by jí v příštích parlamentních volbách odevzdalo hlas jen 6,3 procenta oslovených. Ani při podzimním klání o posty v krajských zastupitelstvích lidovci příliš nebodovali a v mnoha regionech ještě před nimi uzavřeli koalici s různými lokálními subjekty, aby měli vůbec šanci uspět. V současné Poslanecké sněmovně disponují třinácti mandáty, v Senátu obsadili sedm křesel.Kde tedy bere Jiří Čunek jistotu, že prosadí svou?  Umožňuje mu to skutečnost, že KDU-ČSL se odpočátku profilovala jako příslovečný „jazýček na vahách“, který může svými obstrukcemi znemožnit akceschopnost vlády, jejímž je členem, případně ji i svrhnout. Jinými slovy řečeno – obstrukcemi prosadit, co sama, nebo její předseda považují jedině za správné. I proti většině voličů, kteří odevzdali hlasy ODS, ČSSD, dále pak KSČM a Zeleným.

Taková je momentální situace, otázka však zní: Musíme se s tím smířit? Obyvatelé Francie v 17. století neměli jinou možnost a museli strpět, že co je dobré pro Ludvíka XIV., musí vyhovovat i jim. Nežijeme však v předrevoluční absolutistické Francii, ale v moderním (a stále doufám!) demokratickém státě. V něm by mělo rozhodnout to, co přinese prospěch všem občanům, nikoli řešení, jež vyhovuje ambicím jednotlivce.