Hurá, máme opět pracující inteligenci!

Českem, ale také Moravou a Slezskem obchází strašidlo. Strašidlo komunismu…  Ne, nezbláznil jsem se, k citování úvodní věty  pamfletu nedostudovaného filozofa Marxe, který za minulého režimu plnil funkci Písma svatého, mě inspirovaly výsledky vyjednávání po krajských volbách.  Jako na maškarním plese po půlnoci totiž v průběhu rokování představitelé nejrůznějších sdružení, dožadujících se větší demokracie při rozhodování na regionální úrovni a při respektování potřeb nejrůznějších minorit v oblasti žijících, postupně odkládali masky a ukázali pravou tvář.

Ano, mluvím především o Karlovarském kraji a hnutí Doktoři (za uzdravení společnosti). Po léta jsme jeho reprezentanty mohli vidět, jak na mítincích před televizními kamerami nenechali na krajském zastupitelstvu niť suchou. Kritizovali nepořádky v nemocnici, v níž pracovali, aniž by přiznali, že i oni na nich nesou vinu, požadovali, aby se ke každé akci, již kraj nebo město, chystalo, vedla široká demokratická diskuse a její závěry byly nadřazeny názorům odborníků. Kampaň se vyplatila. Volební výsledky je vynesly do pozice příslovečného jazýčku na vahách, a aby tuto pozici zhodnotili, rozhodli se podílet na krajské „vládě“ spolu s vítěznými sociálními demokraty a s komunisty. Ostatně, to přece, řečeno hantýrkou minulé éry, pracující lid od pracující inteligence čeká!  Tak jako od jejich předchůdců socialistický stát vyžadoval, aby nastoupili na místa, která jim direktivně určil (tzv. systém umístěnek, který platil pro všechny vysokoškoláky), spokojili se s nástupním platem 1200 korun hrubého a i po létech vysoce kvalifikované práce pobírali méně než kopáč na režimem preferované stavbě.

Za přilnutí k oranžové a rudé karlovarští Doktoři dostali dvě křesla v radě kraje – pro školství a zdravotnictví. Díky druhému z nich tak mohou alespoň na regionální úrovni pomáhat sociálně demokratickému medicínskému guru Davidu Rathovi brzdit tolik potřebné reformy ministra Julínka, pomáhat Lékařskému odborovému klubu během prohlubující se finanční a hospodářské krize, která se dotkne svým způsobem každého z nás, vymáhat třicetiprocentní zvýšení platů. Plošné, nikoli těm nejlepším z nejlepších lékařů! A navíc spolu s prezidentem Lékařské komory Kubkem požadovat svůj díl koláče z pětatřicetimiliardového rezervního fondu zdravotních pojišťoven. Pacienti, kteří vyměnili perspektivu moderní, západním státům odpovídající úrovně zdravotní péče, za příslib zrušení třicetikorunového regulačního poplatku budou stejně jejich počínání nadšeně tleskat.

Naštěstí, většina nezávislých občanských sdružení v regionech se nechová jako Doktoři (za uzdravení společnosti). Alternativa pro Karlovarský kraj a Koalice pro Karlovarský kraj vstoupit do koalice s komunisty odmítly a přešly do opozice. Podobně se na severu Čech zachovaly sdružení Starostové pro Liberecký kraj a Strana pro otevřenou společnost, protože hrozilo nebezpečí, že menšinová krajská „vláda“ by se musela opírat o tichou podporu komunistů.  A to nechtěly riskovat.

Říká se sice, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Jenže…   Předseda ČSSD Jiří Parobek chce, aby všechny kraje měly oranžové hejtmany. Komunisté mu jdou na ruku, a tak vyzval lidovce, aby do regionálních „vlád“ rovněž vstoupili. Prý už jen proto, aby v nich oslabili vliv reprezentantů KSČM. Kdysi se takovým křížencům říkalo Národní fronta, a jak fungovala, si ti starší z nás ještě dobře pamatují.