Z dlouhodobého pohledu ekonomiky jsme stejně všichni mrtví

Léta kupovaný růst ekonomiky založený na odložených platbách zdá se, pomalu končí. Ekonomiky vyspělých států si mohly dovolit půjčovat levné peníze od nadšených poskytovatelů kapitálu. Každý z toho měl zisk.

Fondy a různé banky ve formě poplatků a úroků, vždyť státní dluhopisy jsou tou nejspolehlivější formou zhodnocení kapitálu! (na střední ekonomické škole jsem se v devadesátých letech dozvěděl, že když stát nemá na splácení, tak si zkrátka natiskne peníze, že..) Státy si spolehlivě dokázaly pokrýt rozdíl mezi vybranými daněmi a nutnými platbami i investicemi. Takže vydělali politici, pravda, pouze Ti, co uspěli ve volbách.

Hypotetičtí potomci mají již teď na hrbu docela velký baťoh a nejvyšší představitelé ekonomických mocností se s velkou reklamou potkávají, aby rozhodli, že se budeme zadlužovat dál, ale jen o trošičku míň.

O tajných jednáních, jak si došlápnout na nenasytné bankéře a neposlušné ratingové agentury a kolik ještě dotisknout peněz raději ani slovo.

Místo omezení sociálního státu a nastavení spolehlivých mechanismů proti lumpárnám se nadále investuje do nepotřebností, jako např. výstavby nové budovy VZP v Jihlavě za 125 mil. Kč, aquaparkům bez vodního zdroje a zbrojařským kontraktům.

Bohužel i řízení ekonomiky podléhá lidských slabostem a relativní konstantě lidské blbosti. Pojmy jako agregát, derivát a HDP se nehodí na večerní debaty u vína. Politikům tedy stačí vyhrát volby se slibem snížení zadluženosti, nikoliv vyřešením kořenových příčin.

Je potřeba udržet systém, omezovat se nechce nikdo, každý říká "ať to zaplatí oni". Koho zajímá, co bude za 20 let, že pane Keynesi?

Možná se někdy najde někdo, nevím.

V poště mi přistála nabídka, že mám v bance připravenou půjčku na 600 tis. Kč. Stačilo by natáhnout ruku..