Proč jsem obrovsky rád, že žiju v této době v této zemi

Občas se objevují hlasy o tom, že před 20 lety to nebylo tak špatné, že byly jistoty, klid na práci apod. Tyto nálady nesdílím. Jsem naopak moc šťastný, že můžu žít teď v této době a vychovávat v ní svoje děti. Proč?

- můžu se svobodně pohybovat po Evropě, buď za pár korun stopem nebo si zaplatím zájezd. Je jen na mě, jak se, dle svých možnosti, rozhodnu

- jezdím si jak chci na kole bývalým hraničním pásmem a přejíždím si hranice kde chci

- pokud nejsem líný, mohu se vzdělávat, jít pracovat, vydělávat, žít kvalitní život

- když vymyslím kvalitní projekt a dokáži ho uřídit, můžu vydělat velké peníze

- postižení a handicapovaní spoluobčané nejsou schovaní v ústavech a i přes problémy jsme si na ně zvykli, mohou žít a radovat se s námi všemi

- svobodně se vyjadřuji, nemám například strach, že soused nahlásí, že vykládám vtipy na politické představitele

- když jedeme na dovolenou do Itálie, nemusíme schovávat německé marky ve svítilně, jak to dělala moje maminka, když jsme cestovali v roce 1984 do Jugoslávie

- moje děti nemusí navštěvovat síň tradic na základní škole a nemusí mít strach, že je soudružka Šulová zavře na 3 hodiny do svého kabinetu jen za to, že se bavili v hodině, stejně jako se to stalo v roce 1986 mě

- můj nejstarší syn si může vybrat, jestli bude chodit do Pionýra, Skautu, turistického oddílu a když se nezapojí, není vyčleněn z kolektivu, jako se to stalo několika mým spolužákům ze základní školy, nemusí slibovat "Slibuji teď přede všemi jako jiskra jasná" a nemusí nosit krvavé šátky

- nemusím stát potupně frontu na banány a mandarinky, jak jsem to musel činit v naší sídlištní prodejně Ovoce-Zelenina každý prosinec

- mohu si koupit auto jaké chci, nemusím na ně čekat 14 let v pořadníku, když jsem šikovný, dostanu automobil k soukromému použitý od firmy, nemusím jíst 10 let brambory, abych si mohl koupit vysněný Fiat UNO, jako to museli dělat naši sousedé, mám na výběr z široké nabídky autobazarů

- nemusím chodit do prvomájového a listopadového lampionového průvodu a jak loutka mávat papalášům stojícím na tribuně

- můžu navštěvovat kombinované studium na veřejné vysoké škole a diskutovat s vyučujícími o všech tématech, mohu sdílet názory a informační zdroje na internetu

- pokud se cítím utlačovaný ve svých lidských právech mohu se obrátit na několik institucí ombudsmanem počínaje a Evropským soudem pro lidská práva konče

- nemusím mít strach, že když to budu opravdu potřebovat, že se mi nedostane pomoci, v roce 1989 sloužila na celý okres Třebíč jediná sanitka RZP, dnes jsou zde 3 stanoviště s celkem 4 posádkami

Ač některé myšlenky levice chápu, protože můj tatínek žil 10 let v domově seniorů a viděl jsem jak někteří obyvatelé s nízkými důchody v podstatě živoři, nemohu si nevzpomenout na svůj rozhovor se starou avšak čipernou 82 letou paní, které zateplujeme polovinu baťova domku. Přesvědčila mě, že kdo chce, ušetří si na všechno, že Ti co brečí nad dluhy a nízkými důchody jsou většinou pouze Ti, co neumí udělat správné ekonomické rozhodnutí, utrácí zbytečně za věci, které nepotřebují a pak čekají, že se o ně někdo postará. A je fakt, že všichni Ti co mě v domově seniorů oslovovali, jestli jim nepřispěji drobnými penězi, tak ty peníze obratem utratili za kuřivo.

V roce 1989 mě bylo 12 let. Všichni mí vrstevníci dostali úžasnou možnost prožít své životy lépe, svobodněji. Prosím všechny starší, až budou u voleb, pokud jejich míra zatrpklosti už nepřekročila určitou mez, aby nebrali právo prožít podobný život i našim dětem. Pokud někdo slibuje třináctý důchod navíc v mrzké hodnotě 2000,- Kč, bere tyto peníze z výdělků vašich vnuků, kteří se teprve batolí na pískovišti a o této nezodpovědnosti nemají nejmenší tušení.

Jsem moc rád, že žiju v této době a nechci, aby se to jakkoliv měnilo.

-

-