Jen prázdná slova ?

Trvale udržitelný rozvoj, společenská odpovědnost, vyrovnané hospodaření, demokratická soutěž, respekt k právu, tolerance, rovnost v příležitostech. Pro které představitele naší elity to jsou jen prázdná slova? Jsem v tomto čím dál víc skeptický.

Nechci se na svět dívat černobíle. Avšak současná ekonomická krize (která přes některá pozitivní čísla neustále pokračuje) jde v ruku v ruce s krizí společenskou. Mnoho z nás (včetně nejvýše postavených představitelů) žije okamžikem či nejbližší budoucností a dále nevidí, nebo nechce vidět.

Našlo by se mnoho příkladů, ale uvedu ty, které mě poslední dobou bijí do očí nejvíce:

- Tzv. neviditelná ruka trhu v mnoha oblastech nefunguje. Trh je pokřiven subvencemi a dotacemi, mnohé z nich mají demotivační charakter. Kontinent křižují kamióny, pálí drahocennou naftu a převáží z jedné země do druhé komodity, které dříve rostly takříkajíc na poli za každým domem. Okurky chutnají jak voda, rajčata jak nakyslá houba. Prodejní cena (pro zákazníky) a marže (pro obchodníky) jsou alfou a omegou. Z Číny vozí nákupčí řetězců česnek, který stojí za pendrek.

- Bankovní a nebankovní finanční sektor se vymknul jakékoliv kontrole. Už dávno se nepřihlíží ke splacení jistiny, ale k obchodní přirážce tvořené poplatky a úrokem. Jednotlivcům na těch správných místech vyhovuje brát provize pro okamžitý a jistě náročný život. Na osobní aktivitě a tvorbě zisku je sice postavena celá tržní ekonomika ale ne za každou cenu. Tak to jistě nebylo našimi předky myšleno. Státy, firmy a občané dluží bankám ale nikde není zájem s tím skončit. Vymýšlí se restrukturalizace spočívající pouze v prodloužení splatností jen aby se problém nemusel řešit tady a teď vyvíjí se snaha vše přehodit na budoucí generace. Ono by se totiž také mohlo zjistit, že finanční plány (především Evropské unie) se mohou zhroutit jak domeček z karet. A věřitel nakonec bere vše. Podle mě jde zdaleka o největší bezpečnostní riziko daleko před terorismem.

- Mladí absolventi nemají práci. Trh práce začíná pracovat s extrémy - požaduje buď nekvalifikovanou práci za minimální mzdu, nebo vysoce specializované pracovníky. Nejen, že není práce, ale není ani bezplatná práce pro praxi. Chybí vize, jak problém řešit.

- Demokratická soutěž neexistuje. Vše je marketing. V. Bárta se nestyděl to na svých legendárních poradách přiznat. Možná takových politiků není většina, ale v tom případě jdou ti mlčící menšině na ruku. Je potřeba v kampaních získat co nejvíce hlasů a tyto pak přetavit v ekonomickou moc. Proto jsou kampaně tak drahé, agresivní, proto existuje černé účetnictví, kliky, zájmové skupiny. Nehrajeme tolik o prestiž a hodnotné myšlenky, ale o peníze.

Česko spolu s Evropou se ocitlo na rozcestí. Je možné, že ještě pár let "to nějak půjde". Co však dál?

Existují ale i dobré věci. Drobné projekty na podporu občanského sektoru. Lidé, co se na úkor svého času věnují ostatním. Iniciativy snažící se o obrodu společnosti. Bohužel tito lidé nemají moc dělat velké věci. Nejsou moc slyšet. Zatím.

Začneme každý u sebe. To jde. Snažme se u nejbližšího okolí. A pokud pro nás slova, která jsem uváděl na začátku nejsou prázdná, uložme si je na "harddisk" a neustále si je opakujme.