Česká Kanada - pár doušků podzimu

Jedna část naší země mě chytnula drápkem před více jak deseti lety. S kamarádem jsme jeli ranními vlaky až do Slavonic, odkud jsme se zdánlivě bez cíle vydali západním směrem. Podzimní mlha prostupující lesem nám odhalovala staré vojenské bunkry na kterých byly ještě nápisy "Vojenský objekt, vstup zakázán".

Kolem starého hraničníku označujícího pomezí mezi Čechami a Moravou jsme došli až k rakouské hranici, která se ještě tehdy - více jak 10 let před Schengenem - nesměla překračovat. S lehkým rozechvěním jsme skákali metr za historické hraniční kameny, abychom si je vyfotografovali. Lesní zvěř nám zlehka naslouchala. A nad bývalou signálkou, po které jsme se vraceli na nádraží do Slavonic, jako by se ještě vznášel výfukový dým z péesáckých gazíků.

Mám rád ty místa. Po několika dalších návratech jsme i letos s rodinou vyrazili na kolech objevovat.

Jedna cesta nás vedla přes Artolec na území Rakouska (kde na hraniční cestě jsou ještě původní upozornění v němčině, že uprostřed cesty probíhá státní hranice, jestli tam původně rakouští traktoristé jezdili vlevo, lze jen tušit). Projeli jsme obec Reingers a u hranice lesa jsme po chvíli přejeli opět státní hranici a pokračovali liduprázdným územím směrem na bývalou vesnici "Romava". Čert ví, proč v roce 1918 byla vyznačena státní hranice takto, když v tomto výběžku byly vesnice s téměř 100% německých obyvatel. Asi byl zájem o dodržení historického průběhu hraničníků a také vytvoření určitého předpolí pod pahorkatinou v okolí Landštejna. Listnaté stromy, netypická květena a hromady kamení nám ukázali místo, kde ještě před 60 lety stály domy. Dnes je tam slyšet jen ticho, třepotání listí, šumění vody a šeptání větru, který jakoby nesl záchvěvy lidských duší, které zde dřív žily.

Odbočení zpět na severozápad nás přiblížilo bývalým Starým Hutím. Jízda po vysokém náspu (až později pohled do historické mapy ukázal, že se jedná o bývalou hráz rybníka) evokuje šotoušské části mé osobnosti nikdy nepostavenou trať pro expres Nová Bystřice - Romava - Kautzen - Rabbs - Vídeň. Vysoký les rostoucí v pozici bývalých mýtin, luk a polí nedovoluje představám rozvinout zpětný pohled na dříve existující Staré Hutě, ale atmosféra je velmi podobná Romavě.

Pak již jen pokračuje cesta nekončícím lesem, kolem mokrého mechu, kapradí v atmosféře zapadajícího podzimního slunce.

Nová Bystřice nás vítá příjemnou pozdně letní náladou, ukládáme kola a míříme na dobrou večeři.

Cesta druhý den nás vede do okolí Peršláku a k Vojířovu. Ranní chlad a polední žár. Udýchaný výjezd do kopců. Podzim, planoucí v listech stromů. Příjemný návrat a ještě příjemnější oběd. 

Jen vzpomínky, které se vrací zpět o dvacet a více let podněcují představy, jaký zde asi byl život na hranici, která rozdělovala a odháněla? Jak se asi obyvatelé Rakouska cítili, když mohli chodit na houby až na "čáru" za kterou začínal svět vojáků se samopaly a služebními psy? Jak se žilo v pohraničním pásmu v době povolenek a špiclování návštěvníků?

Bohudík je to jen představa. Dnes je Česká Kanada skvělým místem pro odpočinek a objevování zmizelého.

Díky a příští rok zase přijedeme!