Čeká nás placení za ujetou vzdálenost na všech silnicích

Ministerstvu dopravy chybí na důležité silniční stavby 10 mld. Kč. A bude hůř.

Krajnice silnice I/23, mistys VladislavBc.Aleš Kratina

Nedávno jsem se zúčastnil jednání u ministra dopravy o komplexní revitalizaci silnice I/23, která je součástí dálkové trasy Brno-České Budějovice. Ing. Bendl nám sice přislíbil součinnost, nicméně jedním dechem dodal, že mu v rozpočtu chybí miliardy Kč, které se budou v krizovém období těžce hledat.

Silnice I/23 je typickou ukázkou nesystémového přístupu. V ČR se totiž staví a opravuje především tam, kde si toto dokáží prolobovat. Starostům a dalším osobnostech tak nezbývá než se postavit do řady křiklounů a požadovat to, co je ve státech na západ od nás pravidlem. Totiž, že silnice první třídy má určité parametry a pokud ne, tak se intenzivně pracuje na odstranění závad. Pro srovnání - do silnice I/23 šlo v posledních 15 letech do 50 mil. Kč na povrchy v délce cca 10 km z celkových 90 km na území Jihomoravského kraje a Vysočiny. Mezitím se však podařilo opravit silnice Jihlava-Znojmo v celé délce, dále I/37 v podstatné délce, intenzivně se pracuje na I/34, kde se budují i obchvaty, ve vysoké fázi přípravy je oprava Pohořelice-Znojmo. 

"Dvacettrojka" je závadná především stavem povrchů (jejichž stáří na některých úsecích nedokáže odhadnout ani správce - Ředitelství silnic a dálnic), krajnic a velkým počtem míst, které výškovými a směrovými parametry nevyhovují platným normám. Tragický je úsek Rapotice-Náměšť nad Oslavou, kde silnice v šířce necelých 6 metrů (mělo by být minimálně 9,5) ve směru od Brna klesne do údolí říčky Chvojnice, přejde mostek v havarijním stavu a prudkou zatáčkou vlevo se stoupáním 14 promile vejde do intravilánu obce Kralice. Městys Vladislav je opět typický prudkým kopcem, který se v zimě stává nesjízdným, to stejné platí v případě obce Štěměchy. Město Třebíč, druhé největší na Vysočině, kde intenzita na průtahu dosahuje 25 tis. vozidel/24 hodin, je zahlceno exhalacemi kvůli chybějícímu obchvatu. Za obcí Hory ke křižovatce Kasárna na silnici I/38 se silnice zúží na pouhých 5,5 m šířky. A konečně z Markvartic až do Mrákotína připomíná povrch komunikace dopadovou plochu střelnice.

V situaci, kdy ČR nemá dobudovanou základní dálniční síť budou takové spojnice vždycky na pokraji zájmu. Přesto myslím, že silnice I.třídy by měly mít každý rok přidělenou určitou sumu peněz rovnoměrně tak, aby se dařilo zahajovat i větší investiční akce (obchvaty, přeložky). Multiplikační efekt takových investic je nezpochybnitelný. Podporuje se jak místní, regionální podnikání, tak rozvoj turistického ruchu (což je v případě I/23 jako spojnice měst s památkami UNESCO  nezpochybnitelné).

Aby se do budoucnosti zajistil trvalý přísun peněz, bude se muset přistoupit k elektronickému výkonovému zpoplatnění všech silničních komunikací. Není udržitelné, aby se polské, maďarské, české a další kamióny vyhýbaly dálnici D1 a rozbíjeli povrch silnic (což se týká i silnice I/23) kde se s takovou zátěží nepočítá a kde nejsou finance na opravy. Toto zpoplatnění se bude muset zavést i na segment osobních vozů, nejprve služebních a posléze i soukromých. Kromě zpětného přísunu financí na opravy a rozvoj silniční sítě zabezpečí toto opatření i regulační efekt ve smyslu efektivního využívání zdrojů a ochrany ŽP (víc obsazené auto zaplatí méně apod.) I když se dá očekávat spoustu problémů, bude jednou český stát postavený před hrozivou realitu výše mandatorních výdajů v rozpočtu (důchody) a nezbude mu nic jiného než zpoplatnění zavést.

Již dnes dochází k porušování trhu tím, že železniční vozidla musí platit státu výkonovou platbu za ujetý kilometr (dle hmotnosti a typu tratě),  což se autobusové dopravy netýká. Kraje si pak oprávněně stěžují na to, že drážní doprava je pro ně příliš drahá. Výše naznačené opatření tento nedostatek odstraní.