kOmický blog XII.

Téměř poslední týden ve stavební manželské odluce. Nekončící anabáze s omítkou i podlahou a pravděpodobná klíšťová encefalitida...  Celková bilance vyznívá "pomalu, ale jistě".

Ve středu odpoledne jsme (po práci a absolvované frontě na poště) jeli do Omic zachránit nemocného manžela. Už pár dní má teplotu a nevypadá vůbec dobře. Zřejmě z těch klíšťat chytil encefalitidu. Vyzbrojeni pár kilogramy vitamínů v přírodním balení a moračaty jsme s kluky vyrazili.  Manžel ležel, nic nechtěl, tak jsme mu vyrobili ovocnou mísu a doplnili tekutiny. Kluci dali hlodavce do zahrady a věnovali se záhonkům (a následně počítači).

V dětských pokojíčcích ještě řádil jeden dělník (přebrušoval omítky) a v jednom z nich už byla dokonce položená podlaha. Krásná, podlahář si dal opravdu záležet. Jen se musím modlit, aby mi ji nepoškrábali. Už aby z pokojíků odešli. Čeká mě velký úklid zádveří a koupelny, desinfekce a náprava nejrůznějších škod.

Trochu jsem poklidila jedinou trvale obývanou místnost, kde manžel marodí. Vynesla z auta křesílka, která manžel zakoupil, vyhodila na kompost pozůstatky vymáchaného bezu z nedělního čaje, vykopla ze země hostu pro maminku a zasadila ji.

Úkolem dne bylo vymalovat zeď pod okny v dětských pokojích, protože zítra má přijít topenář. Po chvíli hledání jsem našla váleček, kýbl i mřížku; chybí mi jen teleskopická tyč, ale tu zatím nepotřebuji. Jistě je někde opřená, jen ji objevit.

Vymalovat pod oknem místo, kde bude radiátor, se nejevilo jako problém. Dělníci měli mít napravené škody, které na zdech spáchali při dolévání betonu na podlahu. Při bližším zkoumání jsem dost skřípala zuby, protože cákance na zdech více zůstaly než zmizely. Lokálně byly zatřené nějakým sádrovým tmelem místo omítky. V místech, kde omítku přebrušovali, beton zůstal. Omítka nikoliv. A tmel byl evidentně čerstvý, když jsem před malováním pod oknem, kde bude radiátor, ometala zeď a podlahu pod ní od prachu, začal se tmel rozmazávat. O komunikaci s dělníkem se jednou pokusil manžel. Výsledek naprosto nesplnil očekávání. Zjevně proto, že pán doslovně splnil, co mu manžel řekl, měkkému tmelu navzdory.

Frustrovaná vlastní bezmocí jsem válečkem natáhla barvu, jak to šlo a snažím se věřit, že za radiátorem to nebude vidět. V pátek se o tom budu moct přesvědčit. To už bude možná položená podlaha ve všech třech pokojích. Tak si pak na ni lehnu a budu maskovat výsledky cizího lajdáctví.

V pátek byl den dětí, snažila jsem se jej proto věnovat dětem. Navštívili jsme akci v Lužánkách a bylo to náročné na nervy, potom jsme vyzvedli auto, a s jednou zastávkou se přemístili do Omic. Přijeli jsme za manželem až kolem osmé. Zrovna jsme narazili na bývalého majitele, který se zastavil podívat. Jeho krátkou návštěvu jsme využili, abychom se doptali, kudy vede trubka k topení v obýváku a kudy jde připojit elektřinu… Musí být pro něj zvláštní procházet se po bývalém domově, kde udělal obrovský kus práce a který mu už nepatří.

Stavební novinky v pátek: malba za radiátory vypadá normálně, nerovnosti omítky nejsou vidět. Byly položeny další dvě podlahy. Vypadalo to divně, protože v chodbičce u pokojů není ani úplně dolitý beton, je tam díra pro napojení topení a spousta hrbů. Ale podlahy jsou krásné! V sobotu se dodělávaly lišty kolem podlah, ty už tak dobře nedopadly. A samozřejmě jednu podlahu už stihli moji oblíbenci i poškrábat.

Manžel stále bojuje s klíšťovou infekcí, měl by ležet, přesto na většinu soboty zase s dcerou odjel na soutěž. Dělníci toho dne ještě řádili uvnitř i venku, dokonce i u brány v zahradě, tak jsem se raději věnovala záhonkům, vaření a praní. Zahrádka mi dělá radost, jen ty bodláky na záhonech… trháme pořád dokola. Při plení jsem si krásně opálila záda. Večer jsme byli všichni na IGNIS ohňostroji. Prcek mi tam usnul, ale dvě třetiny viděl určitě, byť si celou dobu zakrýval uši.

V neděli ráno manžel oznámil, že dělníci nepřijdou. Zajásala jsem, jejich přítomnost v sobotu v domě i v zahradě mě stavěla před neřešitelnou otázku, kam mám chodit na záchod. Prohlédla jsem si, co stihli napáchat za sobotu v interiéru. Až na dvě vyboulené lišty kolem podlahy byl výsledek dobrý. Vyklidili svoje krámy ze zádveří. Jen ať už se dovnitř nevrací! Dodělají průjezd a pak z venku fasádu a uvnitř „kotelnu“ (naštěstí přístupnou jen zadním vchodem).

Vrata v zahradě jsou fajn. Sice se nás pánové nezeptali, jestli autem najetým v zahradě nebudeme potřebovat náhodu vyjet, ale vrata krásně zabetonovali a křídla podepřeli. Vnitřní průjezd do zahrady je z půlky zaskládaný materiálem, průjezd do ulice je s lešením a výkopem, tudy cesta rozhodně také nevede. Bez toho auta si ale poradíme.

Nemocného manžela jsme zase nechali ležet, asi dvě hodiny dopoledne prospal. Děti byly střídavě v zahradě a uvnitř, já v „montérkách“ škrábala ze zdí zbytky betonu a jiných hmot.

Vyskočila bych z kůže – v paneláku jsem na každou dírku po hmoždince rozdělávala omítkovou směs a pečlivě omítnutá místa následně roztírala, aby to nebylo vidět. Tady máme na úplně nové omítce nesmyslné „sádrové“ plochy. Uvidíme, jak moc se nám vzniklé škody podaří napravit. Raději jsem si k práci nalila sklenku bílého, nasadila ochranné brýle a pustila hudbu, což činím zřídka.

Až bude hotovo, vymaluju, vytřu, vykydám stavební prach ze značně poznamenané koupelny a zádveří a můžeme stěhovat!  Jsem dost zvědavá, jak vypadá podlaha zádveří pod kartony a kobercem, který tam dali jako ochranu před poškrábáním. Soudě podle vzhledu vany a umyvadla v koupelně bych se asi měla bát.

Díky další odpolední víkendové návštěvě rodiny jsem na chvíli mohla i přerušit činnost. Bohužel opravdu cíleně odpočívat neumím. Ale maminku jsem po telefonu poprosila, ať mi z chaty doveze houpací síť. Když ne já, děti ji určitě využijí. Už i vím, kam ji pověsím. Tajně jsem doufala, že následující týden bude poslední strávený v režimu „odluka“.

A ta teleskopická tyč se pořád nenašla.