kOmický blog IXX.

Týden, kdy se o děti od pondělí do čtvrtka stará babička v Brně. V pátek nemůže; což mě inspirovalo k jednodenní dovolené a krátkému výletu na chatu.

Týden, kdy jsou všechny děti přes den v babiččině péči v Brně. Jen v pátek tchýně nemohla; což mě inspirovalo k jednodenní dovolené a výletu na chatu na Vranovskou přehradu. 

V pondělí jsem ráno nechala děti manželovi a vyrazila na celodenní maraton činností sestávající se zalévání kytek u mamky, z pobytu v zaměstnání, návštěvy knihovny, masáží dvou klientek, vyvezení nepotřebného textilu a návštěvě Letní scény s kamarádkou. Nějak jsme to zvládli – oni i já. Jen v úterý ráno jsem umývala nádobí z nedělního večera a skládala prádlo sebrané tentýž den.

O víkendu jsem manželovi svěřila svůj záměr použít stará dřevěná vrata jako provizorní podlahu na zadní terase, kterou zatím nemáme. Ale rozsáhlý přístřešek v zahradě – dosud využívaný pouze ke skladování dřeva a bezprostředně sousedící s ohništěm – k vybudování posezení přímo vybízí. Pravda, bude tam nutno přerovnat dřevo a hromádku cihel. Ale když srovnám terén pod střechou, stačí vrata položit a odstranit jim kliky.

Manžel tuto myšlenku nezatratil, ale když později bezelstně navrhnul, že „ty vrata teda přeneseme“, trochu mě zaskočil. Nepředpokládám, že bychom ve dvou vůbec unesli, natož vysadili z pantů křídlo vrat o rozměrech 3 x 1,5 metrů vyhotovené z poctivých prken a trámků 10x10 cm.

V týdnu můj milovaný přivezl dětem chybějící fototapety; načež jsme zjistili, že na ně nepostačí lepidlo. Někteří to tedy věděli už předtím... Nakonec jsme nalepili jeden jen pás z pěti. Vyzbrojena pracovními rukavicemi jsem se poté vydala uklízet dřevo a cihly (a střepy, dráty, PET lahve a izolační hmoty) do přístřešku pro případ, že bychom vrata přece jen chtěli ve dvou přenášet. A hlavně abych nebyla nevyužitá. Je to předposlední místo v zahradě, které jsem ještě vlastnoručně nepřeházela. 

Jak se pohnulo dokončování čelní strany domu, objednala jsem poštovní schránku, jelikož původní se ocitla na starých vratech zavřená za novými a především jsme ji vyhodnotili jako nevyhovující. Ale když nová dorazila, manžel ji okamžitě zavrhnul, že je moc tmavě hnědá. Buď ji vezme na milost, nebo ji vrátíme. Rovněž jsem objednala vibrační brusku, abych mohla dostát svému slibu a obrousit a následně přetřít prckovi postel na modro. Zatím nemám ani koupenou barvu, ale bruska zas tak rychle nedorazí.

Dělníci se v týdnu činili v kotelně, kde dotváří chybějící základy. A také v průjezdu, kde srovnávají zeď. Tato činnost je příčinou rodinných rozepří, neboť já považuji srovnávání zdi za absolutně neaktuální a manžel na něm trvá (protože mu vadí, jak „blbě to vypadá“). Asi hodlá v průjezdu trávit čas koukáním na zeď, netuším. Mně vadí jiné věci.

Ve středu jsem navštívila alergologii. Několikrát mi otekly víčka a nemohu se zbavit rýmy a občasných svědivých potíží. Vzhledem k mému velmi vlažnému (až nevraživě zápornému) postoji ke kočkám v domácnosti jsem asi doufala, že mám příslušnou alergii. Nicméně po dlouhém zpovídání a několika píchnutích do předloktí se tato neprokázala. Mohu tajně doufat, že mi něco najdou v půllitru krve, který mi odebrali. Nechám se překvapit, objednaná jsem na začátek září.

Tchýně s dětmi byla u zubaře, aby si také užily lékařů. Dceři vytrhli 3 zuby, naštěstí to není příliš vidět a nevypadá jako bezzubka. Staršímu synovi nějaké zoubky pospravovali. Celková suma 900 Kč. Snad na ně budu více při čištění zubů dohlížet, nebo se děti polepší, (což zatím evidentně nenastalo).

Ve čtvrtek jsme s dětmi večer naskákali do auta a vybaveni dlouhým nákupním seznamem, cuketou, dýní a vínem, jsme vyrazili na chatu, kde už je moje sestra s dětmi. Díky příjezdu kolem osmé večer jsme šli spát poměrně pozdě – děti si chtěli užít bratranců a sestřenic, o spánek zájem nejevily, a to ani ten nejmenší (z nich). I my dospělí jsme si měli hodně co povídat.

Volný pátek jsme strávili nejrůznějšími činnostmi, mezi kterými vynikalo rybaření. Skončili jsme se skóre 4:2 (cejni : kapři). K chytání mě kdysi přiměl nynější puberťák; myslím, že mu tenkrát byly tak tři roky. Dokud jsem byla na mateřské dovolené, trávili jsme léto na chatě a úlovky tomu odpovídaly. Nejkurióznější bylo chycení šitky, kterou jsme vytáhli asi 3 hodiny poté, co jsem přítomným dětem odborně vysvětlila, že „na těžko“ se štika chytit nedá. Jak se na háčku udice (nahozené na kapra) ocitla, dodnes nechápu. Od osmi let má vlastní povolenku puberťák a chytáme oba.

Den na chatě uběhnul hrozně rychle. Ale byl to super relax. Eliminovala jsem i velké vaření a k obědu jsem vykouzlila nudle s mákem (a ohřála polévku od tchýně). Pojezdili jsme na paddleboardu, zaplavali (i když je voda poměrně studená), popovídala jsem si s maminkou, vypili jsme nějaké víno... Večer před spaním jsme si se sestrou zpestřily neplánovaným výletem na lodi, když jsme se snažily vytáhnout rybu, která nám ale nakonec jen utrhla háček.

Ráno další den jsem poněkud nevyspalá od šesti kuchala ryby. Kolem osmé vylezly moje děti, to už jsem měla dokucháno, přeplavanou zátoku (což od rybího zápachu vůbec nepomohlo) a sbaleno. Ne příliš úspěšně jsem je přemlouvala k odjezdu, ani mně se příliš nechtělo. Nakonec jsme asi v 11 vyrazili zpět k domovu.