Loňská úroda našich jabloní dávala za pravdu pořekadlu o nejhloupějším sedlákovi. Letošní lze vystihnout stručně: "Dost jablek - na dva štrůdly"
Letošní absence plodů mi poskytuje prostor věnovat se řemeslným pracím namísto zahradě. Nicméně čeho je málo, to je vzácené - a nedostatek jablíček zvyšuje jejich hodnotu.
Poctivě jsem sklidila dvě bedýnky hrušek z naší vzrostlé hrušně. Postupně se proměnily ve zmrzlinu, povidla, smoothie i buchty. Poslední zbytek zůstává v přepravce ve sklepě, nicméně nejedná se zjevně o druh k uskladnění vhodný. Ze dvou menších hrušní byly z každé přesně tři plody.
Množství jabloní každoročně při jarním střihu tiše proklínám. Loni jsem si dostatečně nevážila nadúrody, která mě zaměstnala na mnoho hodin a kterou jsem definitivně spotřebovala až v únoru upečením posledního štrůdlu. Letos na stromech prospívá především větvoví.
Letních jablek jsme se nedočkali. S nadcházejícím podzimem bylo evidentní, že ani ostatní stromy úrodu nevydají. Nemnoho plodů navíc částečně zdevastoval nenechavý hmyz. Jednoho slunného víkendu jsem vyrazila do zahrady zachránit, co půjde. Bohužel utržené plody nepokryly ani dno přepravky.
Na nejvzdálenější jabloni jsem plody ponechala, neb vypadaly poměrně zdravě a na stromě jich neviselo pět ale minimálně patnáct kusů. Průběžně jsem zájem přesunula ke sběru ořechů. O dva týdny později jsem se s nadějí (a přepravku) vrátila. Strom je nevysoký, žebřík k němu není bezpodmínečně nutný. I když pantofle nejsou ideální volbou pro šplh ve větvích.
Při snaze utrhnout první plod jsem se zarazila nad jeho podivuhodným zvukem. Pochopitelně nebzučelo jablko, ale zástupce řádu blanokřídlých, který na něm hodoval. Zběžně jsem se rozhlédla po nejbližších plodech. Prakticky všechny již jevily známky ochutnávání. Vyhodnotila jsem, že mi bodnutí od sršně nestojí za podrobnější průzkum; oželela ovoce a seskočila ze stromu.
Sotva jsem dopadla, snesl se mi nenasytný hmyz na hlavu zcela ignorujíc můj plánovaný dobrovolný ústup. Motal se mi ve vlasech a já v nejvzdálenějším koutu zahrady hloubala o možných následcích bodnutí sršní do hlavy a odhadovala, za jak dlouho mě případně začne někdo z rodinných příslušníků postrádat.
Velmi obezřetně jsem se vydala k domu doprovázena nevrlým bzukotem, který nakonec ustal. Ode dveří úpěnlivě volala syna, místo kterého se dostavil jeho kamarád, který u nás právě pobýval. Po pěčlivé - byť opatrné - prohlídce k mé nekonečné úlevě prohlásil, že ničitel našich jablek cestou změnil působiště. Do příští sklizně vyhodnotím, zda mi výsledek stojí za tu snahu...
