kOmický blog CDLXXXVI.

Dvoje kalhoty nejmladšího potomka vykázaly během dvou týdnů čtyři díry na kolenou, což byl jenoznačný impuls vyrazit na nákupy.

Kupodivu se synek nebránil a dokonce se na společně strávené odpoledne těšil. Využila jsem výhodu práce v centru města. Intrukce dítěti byly jasné – použít tramvaj, vystoupit na konkrétní zastávce a zavolat.

Synek volal už při odchodu ze školy. Ujistil se, že nastupuje do drážního vozu správného čísla jedoucího adekvátním směrem. Zopakovala jsem, kde vystoupit, případně možnost zavolat mi už z předchozí zastávky, abych měla čas přijít.

Po čtvrt hodině mi začaly chodit fotky sloupků a nároží s dotazy „Tady?“. Než jsem lokalitu identifikovala, přišla další fotka. Vytočila jsem číslo, abych krom hlásku svého potomka slyšela hlášení o právě opouštěné zastávce – o tři dále, než bylo třeba vystoupit.

Na následující to syn konečně zvládl, přešel na protější ostrůvek a s ujištěním, že může použít kterýkoli vůz, co přijede, do příštího nastoupil. Čekala jsem na něj, i tak mě velkomyslně přehlédl. Ale naštěstí nepřeslechl. Původně plánované krátké opuštění pracoviště se poněkud protáhlo. Na chvíli jsem ho vzala do kanceláře, abych dokončila započaté dílo.

Plán s nákupy byl jasný – kalhoty, krabička na svačiny (zánovní s obrázkem už je přežitá) a nová (větší) láhev na pití. A pochopitelně i něco dobrého. Začínali jsme s logicky oděvy.

Kvůli kalhotám jsem si stáhla aplikaci, jakkoli nucené zahlcení telefonu appkou každého obchodu, kde nakupuji, upřímně nesnáším. Minule se ale na mě dívali dosti přezíravě (a hlavně mi neposkytli slevu), ačkoli jejich účet jsem si před lety vnutit nechala.

Vybrali jsme asi čtvery kalhoty a vystáli ukrutně dlouhou frontu u kabinek. První kus označil synek za dobrý, z ostatních jsme chvíli nejvhodnější volili. Při vracení přebytečných jsme ještě objevili pěknou mikinu s kapucí, další nabízené oděvní součásti už syn zatvrzele ignoroval.

Zaplatila jsem a namířili jsme k domácím potřebám. Výběr krabičky byl poměrně rychlý, oba nás nadchla skládací, která po vyprázdnění obsahu zabere v aktovce významně méně místa. I s lahví to šlo poměrně rychle (byla modrá); stejně jako s odčerpáváním prostředků z matčina účtu.

Když jsme na zastávce čekali na tramvaj, lízali jsme zmrzlinu a potomek si hrdě nesl trdelník. To už jsem byla lehčí asi o dva tisíce. Završili jsme to běžným rodinným nákupem v LIDLu a ověšeni taškami vyrazili již po vlastní ose k domovu. Kde jsem později zděšeně zjistila, že jedny zakoupené rifle jsou dívčí.