kOmický blog CDLXXXII.

Zelený čtvrtek může být impulzem pro vaření špenátu, stejně jako predikcí barvy obličeje následující pátek.

S končícím měsícem jsem shledala velkou rezervu v odpracované době a opustila pracoviště nebývale záhy, ač jsem se tím připravila o nabízenou milou společnost nových kolegů nad zeleným pivem.

Doma manžel pojal myšlenku aplikovat na zeď ložnice zrcadlo. Než jsem v kuchyni zadělala těsto na mazanec, vyměřoval a vrtal. Později mne přivolal k asistenci; tradičně aniž přiblížil, co se očekává. Nepředpokládala jsem, že umístit dva háčky do zdi a dva závěsy do rámu bude obtížné. Složitým se ale ukázalo umístit rám se symetrickým horním obloukem do oblouku nad zazděnými dveřmi, který podobné vlastnosti nevykazoval.

Nápad využít k zaměření laser ztroskotal nad absencí stativu, který s sebou přibalil synek na výpravu k zaznamenání svých rybářských úspěchů (za ty dva kapry to jistě stálo). Rodičům nezbývalo než vystačit s metrem, vodováhou, tužkou a fantazií.

První pokus zavěšení zrcadla úplně nevyšel, ačkoli manžel do roměrů započetl mírné nesrovnalosti vzdáleností - bohuže při tom zaměnil strany. Napodruhé se podařilo rozměry aplikovat správně a s výsledkem jsme byli oba (relativně) spokojeni. Navzdory faktu, že zrcadlo neposkytuje předpokládaný výhled do chodby - očekávat po šesti letech pravé úhly ve starém domě je známka nehynoucího optimismu.

Spokojen s dílem choť vyrazil do sokolovny na jedno pivo a především pro bečku, kterou tam přede dvěma dny zanechal. Jeho plánu jsem se usmívala zaměstnána zpracováním vykynutého těsta.

Po třech hodinách (a několikanásobném překročení predikované konzumace) rozrazil drahý muž vchodové dveře rozmáchlým gestem a s trochou štěstí trefil metrový průchod. Pobaveně jsem se optala, kde má tu bečku. Zatvářl se překvapeně, pronesl cosi neslušného a zamířil zpět.

Při druhém návratu již soudek přinesl a jako kompenzaci osamělého večera nabídl společné shlédnutí českého filmu (s nevalným hodnocením). Po prvních minutách se uložil na mé dolní končetiny a hlasitým spánkem rušil vjem zvukového záznamu.

Probudil se v poslední třetině, aby při závěrečných titulcích zjistil, že ději příliš neporozuměl. Nedomnívám se, že opětovné shlédnutí začátku pomohlo, neb špatné recenze skutečně nelhaly. Zatímco se můj drahý protějšek marně snažil zorientovat, odkráčela jsem střizliva spát.

Nelituji. Příštího dne jsem venčení nepřítomného čtyřnožce nahradila ranním běhěm, zatímco choť dospával deficit a zaspával kocovinu. Po velikonočním víkendu jsem pak zjistila, že kolegové při zodpovědném ochutnávání zeleného piva nedopadli lépe.