kOmický blog CDLXXVIII.

Nákup oblečení je holčičí disciplína, kterou pánové zvládají lépe jako sponzoři než osobní účastníci.

Zatímco dcera i já pravidelně pořizujeme četné nezbytné oděvní součásti, všichni tři pánové v naší domácnosti mají k obdobné činnosti vztah více než vlažný. Proto mne mírně šokovalo, když drahý choť objektivně vyhodnotil potřebu koupě nového obleku, jakkoli ho v blízké době pravděpodobně nečeká promoce ani svatba. (Obojí již absolvoval a děti nám účast minimálně ještě pár let nezajistí.)

Před každoroční předvánoční společenskou akcí necítil potřebu vyměnit poněkud těsný (pár let starý) oblek za kus lépe odpovídající současné módě a tělesným proporcím. O to více bylo překvapivé, že se tak dobrovolně rozhodl učinit před školním plesem.

Po práci jsme společně navštívili knihovnu, kde jsme byli personálem zaškoleni do samoobslužného systému půjčování a navracení zapůjčených expmplářů. Toto odlidšťování služeb mne trochu děší; s knihovnicí bylo možné konverzovat a též si nechat poradit.

Obtěžkáni knihami jsme se posilnili tradiční řemeslnou zmrzlinou, kterou poctivě konzumujeme i v třeskutém mrazu, a zamířili k obchodu se společenskými oděvy. Zde dosud mezi regály postává několik prodavaček ochotných kdykoli napomoci při výběru vhodných kusů.

Minule jsem tu za pomoci dámy důchodového věku povlékla synka do košile (do tanečních) a společně jsme ho přesvědčily o vhodné barvě motýlku. Komické bylo, že chotě jiná paní nasměrovala do stejné sekce jako středoškoláka s komentářem, že je štíhlý.

První zvolené sako mu bylo poněkud těsné, o číslo větší model kopíroval jeho křivky výrazně lépe. Kalhoty již s paní prodavačkou zvládli na první pokus. Svorně jsme pak muže směřovaly k méně formálním sakům, obě přesvědčené, že tento kus oblečení má v pánském šatníku široké využití. Choť to nerozporoval, leč obratně odložil na neurčité příště.

Problém nastal při placení - u pokladny nám totiž bylo konverzačním tónem sděleno, že nefunguje platební terminál. Hotovost na úhradu jsme neposkládali ani z našich dvou peněženek, pročež budoucí majitel nového obleku vyrazil do ulic hledat bankomat.

Hrdině jsem na něj s kabelkou značně zatíženou nanáročnou literaturou čekala uvnitř nenápadně procházejíc oddělení dámské módy. Přítomný personál vycítil příležitost, nicméně můj zcela konkrétní dotaz na zlevněné společenské šaty nepadl na úrodnou půdu. Akční hojně zdobený model hodný maďarského plesu jsem s díky odmítla. Paní prodavačka si to vyložila špatně a další nabídky směřovala k modelům usedlých barev i střihů. 

Od jejich zkoušení mne zachránil příchod servisního technika, který se jal opravovat nefunkční terminál. Manžel ho těsně následoval, aby vybranou hotovost obratem odevzdal a hrdě si odnášl domů oděv určený k maximálně dvojímu užití ročně.

Při přípravách na ples se mne tázal, zda je nutné k obleku nosit kravatu, neb údajně žádnou vhodnou nemá. Nicméně na jejím užití jsem trvala. Při odchodu pak tiše zmínil, že do saka by měl ještě trochu zhubnout. Pokud se mu to nepodaří, už alespoň ví, kde nakupovat.