kOmický blog CDLVI.

Na první víkend v plném počtu jsme odvážně naplánovali rodinné oslavy, abychom dohnali vzájemné gratulace za poslední čtvrtletí.

Navrátivší se choť vyvíjel intenzivní aktivity hned na několika pomyslných frontách, evidentně v poháněn potřebou kompenzovat svoji nepřítomnost. V zaměstnání v rekordním čase připravill souběžně několik akcí, stále mu ale zbývala kapacita komunikovat s řemeslníky. A nakupovat.

Koncem týdne byla finalizována fasáda, doma stály tři korpusy nenatřených skříní, mezi kterými se nenápadně ukrývala malá bečka, neb drahý manžel usoudil, že pro pozvané hosty se čepované Svijany báječně hodí. Nadto se mu během jediného dne podařilo zakoupit všechny položky ze seznamu, které byly během sobotního i nedělního odpoledne zpracovány do podoby servírovatelné hostům.

Drobnou přípravu jsem stihla už v pátek večer. Což významně pomohlo, neboť i tak jsem kuchyň během dopoledne opustila pouze krátce, když jsem umývala koupelny. Úpravou podlahových krytin byla pověřena dcera, zatímco její bratři pomáhali tatínkovi venku likvidovat pozůstatky po úpravě fasády.

První víkendový den nás poctila návštěvou moje část rodiny. Nejmladší chlapci se spolu vytratili dříve, než proběhlo hromadné potřásání pravačkami a předávání prezentů. Mladí pánové se spolu nějakou dobu zabývali hudebními nástroji a jejich zájem budila především buchta s jahodami. Dámská sekce konzumovala umírněně, jakkoli seděla u zdroje. A starší pánové se nevzdalovali od pípy a v závěru (pod záminkou degustace) dopili několik lahví rumu.

Příštího dne jsme přivítali manželovi rodiče a bratra s rodinou. Odchod dcery - coby oslavenkyně - na odpolední brigádu rozhodl o příchodu příbuzenstva před polednem. Ráno jsem zamyšleně hleděla na maso a hloubala o možnostech jeho zpracování. Drahý choť procházel kolem a bez zaváhání pronesl: "Budou řízky k salátu". I byly.

Jahodová buchta podlehla, poslední zbytky zmizely u snídaně, což dosti zklamalo nejmladšího potomka. Jako zákusek nám zbyla bezlepková bábovka a babička přispěla vlastními cukrářskými výtvory. I s touto části rodiny proběhla družná debata, byť méně rozverná než předchozího večera. Nejmladší synek měl opět parťáky na hraní, což si velmi užíval.

Překvapením dne byl nejmladší synovec, který obvykle příliš nekonzumuje. Nejprve zhodnotil, že žádné dobré jídlo nemáme, později se uvolil ochutnat vývar. K překvapení všech přítomných si řekl o přídavek. A žádost, které bylo vyhověno, ještě několikrát zopakoval.

Víkend jsem zakončila uvědoměním, že jsem se vždy považovala za nemožnou hospodyni. Ovšem od pocitu vlastní velkoleposti mě uchránilo zjištění, že do Vánoc mnoho času nezbývá a na mně je nejenom napéct cukroví, ale také natřít skříně a naplnit je obsahem. Nejsem si jistá proto, zda se za superhospodyňku budu považovat i o svátcích.