Zabíjejí moderní ženy gentlemany?

Tak co pánové, jak často je vám kladeno na srdce, abyste se alespoň jednou (!) v životě chovali jako gentlemani? Často, že?

Zrovna nedávno jsem zaslechl dialog mezi postarší, pravděpodobně manželskou, dvojící v jedné restauraci, rozhovor probíhal asi takto:

„Kde jsou ty časy, kdys mi podržel dveře!“ Prohodila mezi výběrem jídla postarší paní.
„Nojo, už sis vybrala?“ Nenechal se rozhodit muž a se zálibou sledoval pozadí procházející servírky.
„Jak nojo? Ani si to nepamatuješ, co!“ Dál útočila paní. „Co by ti to udělalo?!“ Dodala vzápětí.
„Ježiši, vždyť jsi do těch dvěří vlítla jak střela, jsem ani nestačil zvednout ruku!“ Pomalu to přestávalo bavit pána.
„Máš předpokládat, a ne se teď vymlouvat! Je přeci logický, že jsem pospíchala, když venku pršelo!“ Vůbec to paní nerozhodilo.
„Sakra tak promin, no.“ Vcelku rozumně se vzdával pán a prosebně hledal očima nejbližšího číšníka, aby ukončil rozhovor na toto téma.
„Jasně, pán neví jak dál, tak to vzdává! Achjo gentlemani už dávno vymřeli! Dáš si předkrm, nebo rovnou hlavní chod?“ Vítězoslavně ukončila paní rozhovor a dál se věnovala lístku.

Asi každý z nás někdy slyšel stížnost partnerky, kamarádky, nebo známé na téma vyhynulých gentlemanů, jenže čím to může být? Je dnešní společnost (a konkrétně mužská část společnosti) tak nevychovaná, že nectí alespoň základní prvky slušného chování? Nemůže to být náhodou tím, milé dámy, že nám slušného chování chtivých mužům to prostě a jednoduše neumožňujete? Našel jsem tady na blog.idnes.cz článek autorky Hany Rebeky Šianderové s názvem Žijí ještě v dnešní době GENTLEMANI? Doufám, že mi autorka dovolí citovat z tohoto článku jednu pasáž s názvem „Jak poznáte pravého Gentlemana“ a tuto pasáž rozebrat (pokud by autorce článku vadila citace, ať mi dá prosím vědět).

Takže jak poznáte pravého Gentlemana?

SEZNÁMENÍ: Při prvním kontaktu je milý, zdvořilý, ochotný, galantní a seznámení s vámi ho upřímně těší.

Ghostikův komentář: Pokud dostane prostor vyjádřit upřímný zájem. Gentleman v dnešní době nedostane prostor k správnému seznámení s dámou, protože je okamžitě vtažen do aktuálního rozboru rozchodu nejbližší kamarádky dané dámy, která není zrovna přítomna, protože je samozřejmě neslušné, bavit se o vztazích kamarádek, které se nacházejí v doslechu…

KOMPLIMENT:Gentleman nezapomene na kompliment o vašem novém účesu nebo nových šatech, které jste si kvůli němu oblékla. Všimne si vašeho nového účesu nebo klobouku.

Ghostikův komentář: Ano, komplimenty fungovaly, fungují a budou fungovat, každý kompliment, pokud je správně pochopen, udělá dámě radost. Ale ruku na srdce, chcete po každém komplimentu poslouchat, že jste naprosto slepý, když nevidíte, že rozhodně není hubená, má krásné vlasy, popřípadě jí ten kostýmek nesluší, protože je to starý model, páč na nový nemá? V horším případě se na vás dotyčná, po vyslovení komplimentu, nedůvěřivě zamračí a prohodí něco o nadržených hovadech. Kde jsou ty časy, kdy dámy přijaly kompliment lehkým pousmáním, zrůžověním tváří a sklopeným pohledem…

OBLEČENÍ. Také sám gentleman je vždy oblečen a upraven podle předních módních časopisů. Má osobitý šarm. Když se k němu přiblížíte, ucítíte jeho parfém. Vhodně se obléká podle situací a časového období. Často nosí klobouk a v deštivém počasí nezapomíná na deštník.

Ghostikův komentář: S tím bych souhlasil a snad i tesal do kamene. V tomto případě mě spíše zaráží degradace módy v dnešní společnosti a naprostá ignorace základů společenského chování, nás mužů! Nedávno jsem byl v jeden týden dvakrát v Národním Divadle. Poprvé na Sluhovi dvou pánů a podruhé na La Traviata. Když jsem poprvé uviděl v hledišti kluka v tříčtvrtečních kalhotách, přisuzoval jsem to autobusovému zájezdu z Horní dolní, ale když jsem na La Traviata uviděl ten samý příklad, bylo mi zle…

ČAS. Gentleman se řídí starodávným pravidlem, že „králové chodí vždy včas“. Ať už jde o domluvenou schůzku, café či oběd, biograf nebo výstavu. Vždycky dorazí ve stanovenou hodinu a minutu. Pokud se zdrží, pak se omluví, písemně či osobně. Upřesní, kdy přesně dorazí. Na místě setkání se vám omluví ještě jednou.

Ghostikův komentář: Pokud gentleman dorazí přesně ve stanovenou hodinu, pak je to gentleman matador, který z náprsní kapsy vytáhne rozečtenou knihu a s klidným srdcem si pustí do další kapitoly, věříce, že jí dočte. Dámy, naprosto chápu akademickou čtvrthodinu, jsem ochoten připustit i její čtvrthodinové prodloužení, v případě nasazených růžových brýlí mi nevadí ani hodinové čekání na tu pravou! Ale průměrná doba hodina a dvacet minut mi přijde již moc. Udělali jsme s přáteli takový pokus, po dobu 1 měsíce jsme záměrně chodili na všechny domluvené schůzky o 40 minut později, byl to takový čas „T0“ a poté jsme si dělali statistiku, pouze v jednom případě měl můj kamarád v „zápisníku“ i čas „T-10 minut“ nikdy jsme měli vždy plusové záznamy, průměrná doma je právě hodiny a dvacet minut…

CAFÉ, OBĚD. Gentleman vybere restauraci či kavárnu pro vaše setkání. I když se jedná o restauraci na úrovni, přesto se ujistí, zda se vám líbí. Výběr místa či stolu nechá na vás. Když budete odcházet z restaurace či vcházet do kavárny, zná pravidla etikety. Proto vám dá podle pravidel přednost nebo vejde do dveří první.
KABÁT A ŽIDLE. Gentleman je galantní a tudíž vám pomůže z kabátu a sám jej pověsí na nejbližší věšák. Při odchodu vám do něj zase pomůže. Pokud usedáte v restauraci, nebojí se vám nabídnout židli a usadit vás. STOLOVÁNÍ. U stolu vám podá jídelní lístek a čeká, až si vyberete. Pokud si nemůžete z obrovské nabídky pokrmů hned vybrat a k vašemu stolu se blíží číšník, sám mu vysvětlí, aby přišel později. Gentleman vám nikdy nezapomene popřát dobrou chuť. Ujistí se, zda vám vybraný pokrm chutná. Celou dobu s vámi konverzuje a stará se o příjemnou atmosféru.

Ghostikův komentář: Tyto tři body spojím do jednoho komentáře. Gentleman by rád vybral restauraci, podle vašeho gusta, dokonce uznávám, že by měl naprosto přesně vědět, na co máte právě chuť. Jenže to byste to, milá dámo, musela vědět i vy. Asi všichni známe originální odpověď na otázku: „NA co máš právě chuť?“ nebo její obměny: „Co by sis dala raději? X, nebo Y?“ Všechny podobné otázky končí většinou velice jednoduše: „Já nevím.“ Občas doplněné o „Ale nechám to na tobě.“ Jenže vy nás milé dámy přeceňujete, nejsem dědové vševědové (i když si na ně tak rádi hrajeme). A pokud už skutečně necháte výběr na nás, prosím nepronášejte poté ve vybraném podniku věty typu: „Víš, v té druhé restauraci vaří lépe“, nebo „já si tady vůbec nevyberu, tady nemají pizzu“…

Pokud už nás, milé dámy, necháte jít tak, abychom vám a) stačili, b) mohli otevřít dveře. Stejně nás ve finále předběhnete a v podniku jste většinou první. Nevím proč, začal jsem si toho všímat až poslední dobou a stále si to nedokážu vysvětlit.
Kabát (či jiný svršek uzpůsobený k oblékání s asistencí) už je úplně ztracený případ, nejen že si ho většinou po celou dobu návštěvy restaurace tisknete k tělu a poté jej automaticky oblečete, aniž byste nám daly alespoň teoretickou možnost pomoci Vám s ním, ale vy to mnohdy takovou pomoc razantně odmítnete, protože je vám to, dle ověřených informací, trapné, protože se na vás každý kouká…
Málem bych vynechal konverzaci při jídle. Ano, ano ta konverzace. Otázkou na kvalitu jídla se většinou spustí taková monologová smršť, že to vřele doporučuji i v případě, že potřebujete rychle vymyslet téma na několik hodin s nulovou zpětnou vazbou. No jen se zkuste zeptat „jak ti chutná“? A uvidíte ten příval kalorických tabulek, informací o tom kolik gramů a kde přibrala, jak nemůže jíst, protože je tlustá, a tak dále. O příjemnou atmosféru se můžete snažit, seč chcete, třeba vhodným komplimentem…

FINANCE. Když odcházíte z restaurace či kavárny, nikdy nenechává útratu na vás. Gentlemanovi by to totiž připadalo nedůstojné nechat platit dámu.

Ghostikův komentář: Gentlemanovi připadá nedůstojné nechat platit dámu, ale stejně je mu to prd platné! Už jsem si tolikrát vyslechl, že jsem fakt nemožný, když pořád platím a že také jednou chce zaplatit ona, že jsem se již několikrát zatvrdil a s nejvyšším pocitem trapnosti sledoval, jak partnerka na druhé straně stolu vytahuje peněženku a platí. Věřím, že ty odsouzeníhodné pohledy od okolních stolů si jen namlouvám, ale…

No a takto by to mohlo pokračovat i nadále, ale myslím, že jádro se mi odhalit podařilo. Nejde totiž vždy jen o nás, ale také o vás dámy a tak, pokud nechcete, aby gentlemani skutečně vyhynuli, nechte je chovat tak, jak se správný gentleman chovat má…

Jaké jsou vaše zkušenosti? Jsem jen obětí špatné vrstvy? Je chyba ve mně? Nebo máte podobné zkušenosti i vy?