Ne, vážně jsem se nezbláznila! Tada aspoň myslím, že ne. I když, no, já vlastně nevím…
Neboj, použili jsme tvoje myšlení!Helena Koutková
Je prvního srpna a i u nás na horách je 30 stupňů ve stínu. Mouchy padají vedrem a zelenina ve skleníku se dožaduje zalití. Sice se mi nechce, ale přece ji nenechám chcípnout.
Po několika minutách vylezu splavená ze skleníku a mám vlčí mlhu… Jako tohle nemůže být realita, fakt mám asi halucinace.
Z dětského pokojíčku slyším vánoční koledy. Neustávají ani poté, co svůj evidentně přehřátý organismus smočím ve studeném bazénu. Jdu se přesvědčit, co že tu vánoční atmosféru v mých dítkách probudilo…
Ne, to ne! Vprostřed pokoje nazdobený vánoční stromek, vedle něj ti dva ve slavnostním tančí a zpívají. Pokouší se o mne amok. Jak ten stromek dostali z půdy? A kdo to asi bude uklízet? Co asi tak zabalili do těch kilometrů vánočního papíru?
„Neboj,“ uklidňuje mne Kristian: „Použili jsme tvoje myšlení!“
„Jak moje myšlení?“ ptám se nechápavě. „Já přeci v srpnu stromeček nezdobím!“
„Prostě jsme před zdobením stromku uklidili a vyluxovali, tak jako to děláš ty,“ vysvětlí mi pro změnu Julka.
Jo, jo, hned jsem klidnější! Vzhledem k tomu, že včera si uvařili knedlíčky jako návnadu na ryby a vyrobili si udice, tak teď už jen čekám, jestli nepůjdou do potoka chytit nějakou mrňku a nebudou se dožadovat, abych jim ji usmažila ke štědrovečerní večeři…
Ale jinak jsem úplně v pohodě, takže všem přeji šťastné a veselé Vánoce!
