Co se děje v hlavě muže při problémech s erekcí - z pohledu ženy

(Tento příspěvek vznikl jako reakce na článek jiného blogera na téma Porod z mužského hlediska.) PROČ SE EREKTILNÍ DYSFUNKCE STALA ZÁVAŽNOU DIAGNÓZOU? Ještě před nedávnem bych jako nepoučený laik proti ponechání těchto problémů bez léčby nejspíš dosti brojila. Neznalost je však páska na očích.

Bystrou mysl jistě nepřekvapí, že celé toto téma je deformováno zejména ekonomickými zájmy skupin, které ze současného zveličování tohoto problému nejvíce těží: zdravotní pojišťovny a nemocnice.

Z erektilní dysfunkce se tak v jejich podání stala diagnóza a z chlapa, který dlouhodobě není schopen dosáhnout a udržet erekci umožňující uspokojivý sexuální styk, pacient. Proč? Protože za těchto okolností se na problémech s erekcí nejlépe vydělá. Musí se přece svědomitě léčit. Co výkon, to platba.

Muži však ve své moudrosti dokáží naslouchat svým instinktům. Přirozeně si kladou otázky a hledají na ně odpovědi. Někteří z nich logicky směřují k ponechání těchto problémů bez povšimnutí. Tedy ke stavu, v němž je středobodem zájmu muž a jeho evolučně daná neschopnost (vždyť se to přeci děje od pradávna, že chlapovi prostě nestojí).

Ve standardizovaném zdravotnictví však nemají tyto hodnoty tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Překážejí. Co je správné či dobré, zpravidla z pozice polobohyně určuje doktorka (praktická lékařka, uroložka, sexuoložka). Ví vše lépe než muž, jehož se problémy týkají. Ví, jak dlouho by erekce měla trvat (nehledě na přání nebo pocity pacienta). Ví, v jaké pozici má úd při erekci být (tj. nahoru, aby nemusela žena při případném pohlavním styku nedej bože dělat stojku)… Je bezmála vševědoucí. Instinkty a pocity, které v mužském těle sídlí po tisíce a tisíce let, jsou irelevantní. Nepraktické. Zdržují od práce. Jsou překřičeny a znásilněny ve jménu výkonnosti, ješitnosti a zisku.

Z hlediska historie lidského rodu je stále mnohem běžnější, že chlapovi po čtyřicítce zkrátka jeho pohlavní úd nestojí. S rozkvětem hromadných sdělovacích prostředků a neurvalé lobby silných skupin se nejen z erektilní disfunkce stává výnosný obchod. Lékaři se v mužích snaží vzbudit pocit, že jim jde o jejich dobro, o funkční partnerské životy a o zachování lidského rodu. Přitom muže tento problém vůbec netrápí, jsou s ním zcela smířeni a nechtějí na něm nic měnit. Je to pouze vynikající zdroj výdělku.

Položme si tuto otázku: 

Proč je erektilní dysfunkce – tak intimní a výsadní doména mužů – léčena mnohdy vysoce egoistickými necitlivými ženami?

A zamysleme se nad touto odpovědí: 

Protože žena je ve své ješitnosti slepá a často se plete do věcí, k nimž není vůbec povolána (nejsem výjimkou, jak vidíte).

Máte-li pocit, že něco takového si může myslet jenom naprostá pipina, tak s vámi souhlasím.