Toledo

V neděli 25. března jsme se s Haničkou vypravili z Madridského hlavního nádraží Atocha zhruba 80 km na jih do Toleda. Za příjemnou půl hodinku a 10€ nás rychlovlak zavezl do městečka, kde se dlouho střetávaly tři kultury a náboženství a které svou krásou inspirovalo nejednoho umělce.

Křesťanství, judaismus i islám zde dlouhou dobu fungovaly pospolu. Na jednom místě proto můžeme obdivovat umělecká díla všech tří odlišných kultur. Tomuto multikulturalizmu udělala přítrž až Katolická Veličenstva v roce 1492 a sídlo španělské katolické církve se na dlouhá staletí stalo i centrem španělské inkvizice (kterou nikdo nečeká).

Naši prohlídku jsme začali na náměstí Zocodover a prohlídkou muzea Santa Cruz. To je zdarma a nabízí kromě výstavy porcelánu a krásné architektury i několik děl El Greca, který v Toledu strávil podstatnou část svého života i kariéry a nakonec zde i roku 1614 zemřel. Pokračovali jsme kolem Alcázaru ke katedrále, která má velikost jak se sluší a patří na hlavní centrum španělských katolíků.

Kam se hrabe Svatý Vít. Co by ale mohla místu posledního odpočinku českých králů, a ostatně snad každému českému kostelu, závidět, je umístění. Kolem tohoto mohutného svatostánku vedou normální uličky (což v Toledu znamená tak maximálně dva metry široké) a ihned následuje další zástavba. Jediný výhled na katedrálu je tedy z malého náměstíčka před hlavním průčelím. V tom se velmi podobá rovněž mohutným katedrálám v Segovii a Granadě.

Zbytek dne jsme strávili v židovské čtvrti. Podívali jsme se na výstavu židovské historie do Synagogy El Tránsito, poobědvali místní specialitu pisto manchego a jako vždy ochutnali několik tapas. Volným krokem jsme došli na nádraží a v klidu se vrátili zpět. Toledo je, podobně jako Segovia, příjemným způsobem jak strávit odpoledne. Oproti ní je o něco větší s větším počtem památek a určitě „turističtější“. To ale nemusí být vůbec na škodu. Dají se tam koupit krásné prstýnky.