Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Co se to vlastně děje v našem světě. Já mám pocit, že v mnohých společenstvích nabývá demokracie poněkud prazvláštních forem. Hlavně pokud pozoruji volby. Spíše mi to dění připomíná „reality show“, kdy se občané náramně baví a jsou nadšeni, když vše špatně končí, když hlavní aktéři padají na nos, tančí na tenkém ledě a vůbec dělají všelijaké pitominy. Je to prostě taková národní zábava, sranda, která všechny nadchne.
A těm jásajícím davům vůbec nevadí, tedy těm rádoby odpovědným občanům, že to je cesta do pekla. A že se nacházíme ve vývojovém společenském stupni, kdy si nechceme uvědomit, že zcela ztrácíme vědomí a cit pro pojmy demokracie a svobody. Mylně se totiž asi domníváme, že jsme tyto pojmy zcela naplnili. Opak je však pravdou, jsme teprve na začátku dlouhého procesu uvědomování si, co jsme si to dali za cíl.
Pravda většina si to prostě zjednodušila tím, že se domnívá, že jak demokracii, tak i svobodu možno koupit v supermarketu a pokud možno ještě se slevou. Ostatně jedinci chtiví moci to veřejně proklamují ve volebním divadýlku, které podléhá režii marketingových šejdířů, kteří touží zase jenom po zisku. Není snad nutno podotýkat, že se jedná o „elitní“ skupiny našich společností, kterým je osud lidstva a naše budoucnost zcela lhostejná.
Ale zpátky k našim protagonistům. Nejsou to nějaké bytosti z jiného světa, jsou jedni z nás, v každé společnosti jich najdete na tisíce. Rvou se i mezi sebou, každý chce poznat opojení mocí nad lidem té či oné země. Jak a zda toho dosáhnou pak záleží na vyspělosti té či oné společnosti. Přesněji řečeno na stupni vzdělání. Čím hloupější společnost, tím rychlejší vzestup na společenském žebříčku.
Jak vidno, tak ale ten pobyt tam nahoře mnohdy nemívá dlouhého trvání. Ano, občas se i stává, že si občanstvo uvědomí, že volby tu nejsou jenom pro všeobecnou zábavu, ale že mohou přinést i tragédie do života každého občana. Je to prostě trochu drahá sranda a je tedy dobré si zavčasu uvědomit, že v životě není nic zadarmo. Jednou přijde nenávratně vyúčtování.
Takže přicházejí i politické pády, které mohou být i krvavé, ale na straně druhé může dojít i k opaku a ta touha po svobodě a demokracii končí jako diktatura, která je kupodivu i oslavována. Není divu. V každé společnosti je i mnoho těch, kteří se v diktatuře cítí spokojenější, jednoduše si přiznávají, že na to, aby se dostali až nahoru nemají, ale pokud se postaví na stranu „silného vůdce“, tak získávají ono zvláštní uspokojení být součástí něčeho velikého, i oni pociťují, že se na té moci podílejí.
Já se domnívám, že to vše, je jaksi „lidské“. Patří to k naší nevědomosti, aroganci, stejně tak jako fakt, že se domníváme, že za naše neštěstí mohou vždy jiní. Takže si myslím, že je snad nejvyšší čas se porozhlédnout kolem sebe a zamyslet se nad tím, kolik takových potencionálních „vůdců“ máme kolem sebe a zda je dokonce díky naší nevědomosti i nevolíme. Myslím, že za posledních třicet let naše občanstvo již dopomohlo řadě prapodivných a společnosti nebezpečných charakterů k moci nejvyšší.
Pravda, poslední volby je trochu upozadili, ale oni se nevzdávají, kousají kolem sebe, plivají po ostatních a na ty škopky špíny mají snad dokonce vlastní fabriku. A možná i postavenou pomocí všelijakých těch dotací, které si přisvojili na úkor potřebných a poctivých občanů. A kupodivu i nadále požívají podporu těch, kteří je pokládají za „národní“ hrdiny, mnozí je dokonce i zbožňují. Ano smutná to kapitola našich dějin. Opravdu nebude lehké ji bez studu a uzardění s odstupem let číst. Ale možná se mýlím, možná dospějeme tak daleko, že na tato léta budeme pohlížet s hrdostí.
To už ale jako kulturní národ asi nebudeme existovat. Budeme nějaké prapodivné společenství a naší životní filosofií bude sterilní mediální potrava produkovaná nějakou „velkovýrobnou“ nezatížená pojmy jako intelekt, morálka a charakter. Pravda, k tomu budou zapotřebí ještě nějaké ty „reformy“ našeho školství. Všeobecná nevědomost musí být zaručena. A kdo nám bude vládnout? Nu, přece ti nepodobní těm jmenovaným v titulku, prostě naši „národní“ hrdinové.
