Paní Krnáčová, jsme snad již všichni debilové?

Podle toho, jak se rozšiřuje Vaše spektrum vidění všech problémů, mám již obavy, že tomu tak v brzké době bude. Tedy to postihne i mne, což mě, doufám s pochopitelných důvodů, trochu uráží. Zároveň jste také nově objevenou politickou terminologií rozšířila mé podezření, že jsou to jen zastánci hnutí, jež nám slibuje lepší zítřky, kteří hned na první pohled vidí všechny špatnosti této společnosti.

Nemám nic proti ráznému odsouzení nepravostí, podvodů a neschopnosti. Mám však něco proti tomu jednoznačně určovat viníky s cílem dokazovat politickou rozhodnost. Většinou padají takové soudy hlava nehlava. Já si totiž myslím, že tunel Blanka je zářným příkladem neschopnosti politiků, kteří rozhodují v oblastech, které jsou jim tou dobře známou španělskou vesnicí.

Doposavad se vždy ukázalo, že představitelé stání správy se pokoušejí mnohdy kontrolovat něco, co vidí prvně v životě. Víte, ono se říká, že na dobrý obchod musí být vždy dva. A pokud je jeden z nich hlupák, tak to prvotřídně funguje. Nejlepším příkladem jsou všechny ty smlouvy v softwarové oblasti.

Pokud se nad tím vším jeden zamyslí, tak musí začít pochybovat o gramotnosti našich mnohých politiků. Nechci se tím postavit na stranu těch, kteří s rutinou prodávají státu nefungující produkty. Jejich morální postoj je opravdu na pováženou. Ale právě proto, myslí si naivní občan, máme přeci zástupce ve státním aparátu, kteří tomu zabrání. Opak je pravdou.

A tak se nabízí otázka, kdo nám v hospodářské oblasti více škodí? Zda ti obchodní šikulové, či ti, kteří od nich kupují? Z hlediska společenského to vidím jednoznačně. Jsou to politici, kteří se s příchodem do nějaké funkce domnívají, že tím automaticky získávají odbornost. Jsem si celkem jist, že jakákoli komise zřízená kvůli ostudě jménem Blanka, musí dojít k přesvědčení, že se na té katastrofě podíleli všichni.

Pochopitelně se tím zcela rozmělní otázka odpovědnosti. A kupodivu vždy ku prospěchu politiků. Mám něco proti tomu. Stejně tak, jak si hnutí, k němuž příslušíte a jež Vás do funkce primátorky katapultovalo, přisvojuje právo všeznalce a majitele univerzálních receptů. Bohužel ale jen ve strohé formě, kterou jste si v posledních dnech tak oblíbila.

Takže zbývá vlastně jenom poslední otázka: Jak nazývat ty, kteří od „debilních“ projektantů a ještě „debilnějších“ dodavatelů za miliardy neustálé něco kupují?