Je neděle! Tak proč jste tady?

Dnes bych si přál, aby tento text nikdo nečetl, a karma zůstala na nule. Je přeci neděle. Pouhý pohled z okna vás přesvědčí, že svět ještě existuje a to by mělo pro dnešek stačit.  

Proč jsme všichni zvědaví na to, co někdo před pár minutami sesmolil a zveřejnil domnívaje se, že je to veledůležité? Proč se raději neptáme sami sebe, zda ještě víme, co je pro nás důležité, zda ještě rozpoznáme smysl od nesmyslnosti v našem žití?

Není lepší, když už máme potřebu zahloubat se do nějakého textu, sáhnout po knize, kde možná někdo moudrý již před desetiletími všechno sepsal. Je i představitelné, že toho věděl o našem dnešním životě mnohem více, než my sami. Proč pořád toužíme poslouchat anebo číst nějaké interprety současnosti?

Není lepší, vyzbrojeni moudrostí předků, pozorovat svět kolem a srovnávat. Musíme se pořád domnívat, že víme vše lépe? Při troše sebekritiky, a stačí jí opravdu špetka, je docela možné, že přijdeme na to, že jsme spíše hloupější. Jenom nesmyslně přidáváme na rychlosti a řítíme se po dálnici života, která vůbec nenese označení kam směřuje.

S bláhovou nadějí pak posloucháme prapodivným expertům a snažíme se uvěřit, že oni to vědí. Omyl, oni jenom konstruují virtuální modely naší budoucnosti. A těch pár jedinců, kteří se nás snaží varovat, působí archaicky, nechce se nám jim naslouchat. Máme pocit, že ohrožují náš sen, který v nás živí moderní marketingový systém zotročující naše mozky.

Proč by neděle nemohla být zase nedělí. Oproštěna ode všech příkazů toho bláznivého mediálního světa, který nám předstírá, že musíme každou vteřinu vědět, co se kde děje. Ano, děje se toho hodně. Ale stačí si uvědomit, že se to bude dát i bez toho, aniž bychom se o tom dověděli.

Ne, nenabádám k ignoranci. Jenom ke troše skromnosti, jenom k tomu, abychom se spíše zabývali tím, co můžeme ovlivnit a co je pro nás opravdu důležité. A že naše vnitřní rovnováha je závislá na těch, kteří žijí kolem a ne od dění vzdáleného stovky kilometrů. Ano, ve světě se dějí nepěkné věci. Existují síly, které by nás mohly i ohrozit. I o těch je nutno občas přemýšlet.

Ale  k tomu je nutná rozvaha a odstup pramenící z naší duševní rovnováhy. Je k tomu zapotřebí síla, kterou je možno čerpat jen v atmosféře, kde vládne určitá pohoda, kde vědění převládá nad emocí. Kdysi k tomu sloužil právě jeden den v týdnu. Den, kdy bylo možno přemýšlet na minulým týdnem a posoudit zda všechno, co jeden udělal, bylo také dobré.

Byl to den, kdy si člověčí mysl mohla odpočinout a připravit se na dny příští, kdy je nutno čelit všem problémům a strastem života. Byl to den, kdy se jeden mohl vypořádat s tím pocitem závislosti, který nás občas trápí a vyvolává myšlenku nesvobody. Ano, nejsme nikdy úplně svobodní. Žijeme ve světě manipulace, vše je nějak podřízeno všemu. Většinou i řízeno a my nevíme ani kým.

A proto bychom měli možná oprášit tu neděli, kdy patříme jen sami sobě a těm blízkým a přátelům. Nemusíme lenošit, ale můžeme si dovolit luxus dělat věci ze svobodné vůle. Věci opravdu pro nás potřebné a hlavně ty, které nám přinesou pohodu, radost a potěšení. Ale nejen nám, ale i našemu okolí. Navzdory světu.