Dozvíme se někdy, kdo politicky ovládá ČT?

Já se domnívám, že ne. A to z jednoduchého důvodu. Ono se tak děje dobrovolně zásluhou odpovědných pracovníků naší veřejnoprávní televize. Nikdo jim nedokáže, že by obdrželi nějaký příkaz „shora“, protože ten prostě neexistuje. S tichým souhlasem našich politiků totiž mohou i nadále urážet zdravý rozum občanů, mohou je uvádět ve zmatek a i nadále dezinformovat.  

Pochopitelně, že cílem mého rozhořčení je opět zpravodajství, které pokládám za stěžejní pro formování veřejného mínění. Již několikrát jsem psal o zcela zdegenerované formě Událostí, které by nám měly přibližovat dění v naší společnosti. Poukazoval na ty skákající a pobíhající dívčiny, které mnohdy v přestrojení vykřikují texty postrádající jakoukoli souvislost s realitou, kterou se nám snaží osvětlit.

Vyslovil jsem ale i podezření, že podle mých zkušeností není možné, aby se v ČT vyskytovalo takové množství neschopných amatérů, ba přímo idiotů. Vždy jsem se domníval, že zatím někdo stojí. Teď jsme měl možnost si konečně pohovořit s těmi, které jsem kritizoval. Mé podezření se jen potvrdilo. Ve vedení ČT spokojeně parazituje jistý pan Petr Mrzena. Velký mediální mág, který vládne s nesmlouvavou autoritou nad zpravodajstvím.

Chce mít vše pestré a barevné, vždy vše v pohybu, suše poddaná informace je mu trnem v oku. Prostě vyžaduje umělou teatrálnost bez ohledu na realitu. Neváhá ani hrozit vyhozením každému, kdo se nepodvolí. Vůbec ho nezajímají protesty zkušených profesionálů, kteří se stydí za to, co musí dělat. Existenční strach je totiž nutí přeměnit se v idiotské kašpárky podle přání mediálního manažera, který přes své vzdělání nepochopil, že nese odpovědnost za kulturní úroveň společnosti a ne jen za své bankovní konto.

Morálně zkorumpovaný intelektuál tak táhne do morální žumpy diváky, kterým se vše nějak nezdá. Ti nespokojení občané většinou postrádají objektivnost. Netuší, že jejich pocit vzniká na základě informačního guláše, který obsahuje směsici nestravitelného koření. Mnohým se z toho zvedá žaludek, jiným se zase oprávněně otvírá kudla v kapse. Patřím k těm druhým. Učím totiž mladé lidi, budoucí tvůrce v mediální oblasti.

I oni bez problémů tuší, že zpravodajství je velmi nebezpečná forma zábavného programu, který slouží spíše k dezinformaci. A co zbývá mně? Jsem schopen jim ukázat, jak by zpravodajství veřejnoprávní televize mělo vypadat. Jsem však odkojen praktickým životem. A tak je hned upozorním na to, že mohou narazit na šéfy, kteří kašlou na morální odpovědnost vůči společnosti. A že naši politici nejsou schopni zabránit takovýmto parazitujícím osobnostem v jejich řádění.

A varuji také ty mladé, aby počítali s tím, že činnost takovýchto jedinců nalezne dokonce podporu v širokých politických kruzích. Důvod je jednouchý. Zmatená a jednoznačně nepolarizovaná společnost je snáze manipulovatelná. A pakliže se o to veřejnoprávní média dobrovolně starají, není potřeba „politického“ tlaku. Opět ideální situace, protože je tím dokázána „nezávislost“ médií. V nejhorším se uspořádá nějaká „konference odborníků“, která potvrdí objektivnost zpravodajství na základě všelijakých umně vytvořených statistik.

Nejhorší na tom všem je, že činnost těchto intelektuálně pokřivených individuí je v podstatě nenapadnutelná. Neexistuje kontrola, protože i všelijaké ty Rady podlehly tomuto mediálně-politickému vývoji. Po vzájemném plácání si po zádech se jen domluví na tom, že není dobré se  tvrdě „obout“ do nějakého politika. Argumentují tím, že by se tím provinili proti „objektivnosti“. Že si tento pojem přetvořili ke svým osobním potřebám, zůstává stranou veřejného zájmu. Stávají se z nich „nomenklaturní kádři“ novodobé mocenské síly.

Jsou to mediální „experti“, kteří prokazují věrné služby politikům. Stávají se  nepostradatelní, ba přímo nenahraditelní. Veřejné kritice se nevystavují, respektive přímé konfrontaci. Asi s oblibou pozorují dění na stránkách, jako je tato. Důkaz, že přeci máme svobodu slova, každý může veřejně říci, co si myslí. Jejich marketingové znalosti je však ujistí, že si z toho nemusí dělat hlavu. Bouřka veřejného mínění se přežene a na jejich manažérská kvádra nedopadne ani ta nejmenší kapka deště.

V této souvislosti mne napadá perverzní myšlenka. Ve starých dobách, by mne asi k sobě povolal nějaký komunistický funkcionář a pozastavil se nad obsahem mnou zveřejněného textu a vyslovil i varování. Měl bych trochu neklidné noci provázené nespavostí, ale asi by se mi nic nestalo, protože bych celý text z pochopitelných důvodů „demagogicky“ zahalil. Vše bych formuloval jako starost o možný protispolečenský vývoj, ba dokonce něco, co by mohlo ohrozit socialismus a komunismus. Obvyklý to trik té doby, ale ne vždy bez účinku.

Dnes je vše jinak, nemusím se uchylovat k nějakým trikům. Mohu klidně psát o těch, kteří ohrožují naši společnost. Nikdo mi nebude nic vyčítat, nikdo mne nebude kárat. Tedy míním ty odpovědné. Oni možná už ani neexistují. Tedy ti, kteří by nesli morální, společenskou a i politickou odpovědnost. Večer tedy mohu klidně ulehnout bez obav o mou existenci. Jenže klidný spánek se často nedostavuje, spíše je doprovázen noční můrou, kterou je velmi těžké zahnat, protože dostává čím dál tím více reálnou podobu.