Kinkongo 2.2.
tank
Jedno odpoledne se jdeme s kolegou podívat do Poto-Poto, populární čtvrti která je vlastně jeden obrovskej trh. Odbočujeme z hlavní ulice do spleti úzkých uliček, plných kramářských bud, slunečníků, a hlavně jsou tu mraky lidí, procházejících oběma směry. Prodává se tu všechno možný - oblečení, jídlo, domácí potřeby, hračky, většinou zboží čínskýho původu. Ale taky tu jsou větší obchody, kde se daj koupit například krásný arabský vodní dýmky a tradiční koflíky na kávu a čaj, a taky jsem na ulici viděl klec s živou opicí, další s velkým papouškem a další havětí. Taky tu kvete kadeřnickej business, na mnoha místech přímo na ulici pracně zaplejtaj holkám a ženským příčesky do těch klasických afrických bizarních a umných vlasových výtvorů. Je tu dokonce i videoherna, což je bouda přikrytá plachtou k zamezení slunečního svitu. Procházíme Poto-Poto, když se za mnou strhne řev. Otáčím se a vidím dav čumilů, co sledujou jak menší udělanej chlápek drží pod krkem vyššího hubenýho chlápka a důkladně ho fackuje. Facky jsou to řádný, vyšší chlap se škube a kňučí, ale malej chlap pokračuje s vervou dál. Přidáváme se k čumilům. Nakonec se vysvětlí že ten vyšší chlap se mě pokusil okrást. Rozepnul mi vzadu na báglu lehce přístupnou kapsu. Uviděl ho ale ten menší chlapík, místní trhovec, a hned se do něj pustil, protože podobný incidenty připravujou trhovce o zákazníky. Já jsem v tý zadní kapse stejně nic důležitýho neměl, poněvadž jsem věděl o její zranitelnosti.
Při cestách z vily do práce pozoruju okolí a snažím se zapamatovat si cestu a udělat si obrázek kde se vlastně vila nachází. Bez úspěchu, protože každej taxikář jezdí jinudy, a tak se spíš seznamuju s okolím. Jeden z pevnejch bodů je torzo malýho tanku, stojící na prostranství kolem nějž jezdíme. Tank vypadá útrpně, je to už jen kus šrotu, na kterým visej cáry všehomožnýho bordelu. Cesty do práce probíhaj bez problému, s cestama nazpátek je to horší. Když se vracím společně s našima černejma klukama, tak to není problém, protože taxikářovi vysvětlej co je třeba.
Jednou se ale vracíme a už od začátku je jasný že tohle tágo není v nejlepší kondici. Ale to je v Kinkongu celkem běžný. Nicméně když se přiblížíme k velkýmu kruháku, kde je v tuhle dobu hustej provoz, tak tágo zaškytá a na místě chcípne. Řidič se snaží nastartovat, ale startér jen několikrát teskně zavyje a chcípne nadobro. Vystupujem a hledáme v okolním provozu další tágo. Spatříme jedno volný, mávnem na něj a nasedáme. Guma si sedá dopředu vedle řidiče, vzadu sedím já s Ytongem. Když se rozjedem, tak sebou tágo najednou děsně šmejkne, gumy zakvílej, oknem na mžik spatřím postavu v uniformě a pak toyota nabírá na rychlosti. Po chvilce prudce sjede z hlavní silnice dolů na hlinitou cestu a zběsile pokračuje výmolama neznámo kam. Už se smráká, ale řidič jede bez světel. Tágo se vzpouzí a skřípe a my nadskakujem na sedadlech ke střeše kabiny. Řidič něco nesrozumitelně mele ke Gumovi, já se naseru a řvu na Gumu at’ zjistí co se dějě. Guma mi s nuceným pohihňáváním oznamuje že na tý křižovatce, odkud jsme vyjeli, se nás policajti z ňákýho důvodu, zřejmě přestupku, snažili zastavit, a řidič prostě ujel. Řvu znovu na Gumu, at’ mu řekne že chci okamžitě vystoupit, pak si ale uvědomím že to je pěkná blbost, poněvadž nemám ponětí jak bych se odsud dostal. Tágo se totiž noří pořád hloubějc do spletitých uliček slumu. Prick za volantem se žene dál jak smyslu zbavenej, pak konečně zapíná světla, páč už je tma jak v pytli. Cesta ted’ připomíná zrychlenou verzi podmořskejch filmů, kdy ponorka proplouvá nad mořským dnem a v jejích reflektorech se ze tmy vynořujou exotický ryby, chobotnice a další živočichové. V našich reflektorech se vynořujou lidi, který vyděšeně uskakujou a hrozej za náma pěstí. Netušil jsem že můžou bejt tyhle ulice v noci tak živý. Po obou stranách uliček je spousta různejch prkennejch a plechovejch bud, pultů a stolů, který nabízej všechno možný, poživatiny a různý suroviny a taky hadry a nevímcoještě. Všude je množství lidí, který jsou patrně zvyklí na tenhle noční svět. Jak se drncáme dál, tak se uklidním, zaujmu stoickej postoj a řeknu si že sem bych se jinak stejně nedostal, a tak sedím a s natřásáním vychutnávám vyhlídkovou jízdu. Ytong vedle mě má všechno na háku už od začátku, jenže Ytong má na háku úplně všechno úplně odjakživa, jak jsem vypozoroval. Ještě nějakou dobu se drncáme, pak tágo někde vyjede na hlavní silnici a já spatřím u cesty povědomý torzo tanku, a za dalších deset minut vystupujem před vilou.
Když se vracím z práce domů sám, tak je to občas komplikovanější. Mám u sebe kus papíru s adresou a náčrtkem kde se vila nachází, ale málokdo z taxikářů je schopen lokalitu podle toho popisu najít. Nějaká ústní nápověda, jako popis co je v okolí vily není možná, místní tu naší pseudofrogštině obyčejně nerozumí. Jednou se při cestě z práce taxikář zase marně snaží najít destinaci, je na něm vidět že tuší že je někde poblíž, ale vila nikde. Otvírá okno a ptá se nahlas kolemjdoucích. Nikdo není schopen pomoct, až po chvíli se objeví štíhlá mladá holka, která očividně ví kde přesně se vila nachází. Dívka nasedá do tága a za chvíli stojíme před domem. Vystupuju, vystupuje i ona, tágo odjíždí. Stojíme před vraty a koukáme na sebe. Je velice dobře rostlá a má výstavní poprsí . Mám v sobě pár piv a přemejšlím co dál. Pak se rozhodnu, a zvu ji k prohlídce vily. Jmenuje se Sandra, a prohlídka vily se jí líbila.
Příští den dorazí z Čechostánu Bob, což se neobejde bez nepříjemnýho incidentu. Jsme domluveni že na něj počkám na letišti Maya-Maya, a když tam dorazím, tak mi volá že už je ve Waridu. Klasika. Mávnu na tágo a vracím se. Když dojedeme k Waridu, tak po mně chce taxikář nehoráznou sumu za svezení. Odmítám, zaplatím obvyklou částku, která se platí za odvoz na nebo z letiště. Chlápek ale vyvádí jak pominutej, pak vlítne do Waridu a je mi v patách všude kam se hnu. Vyřvává že mu dlužím peníze. Žádám security guards aby ho vyhodili, ale bastards se k ničemu nemaj a ještě se ptaj kolik jsem mu dal. Žasnu nad tou drzostí a vysvětluju jim že jsou tu od toho aby cizí osoba nevnikla do komerčního objektu, ne od toho aby se pletli do soukromejch afér. Nakonec přijde i Ben a ptá se co se děje. Vysvětluju, pak vycházím ven na ulici, chytnu další tágo a jedu do vily.
Dny se sunou bez mimořádnejch událostí, občas zajdeme s Bengtem a Shavon na večeři, a jednou s Bobem polejeme trochu víc jazyk v Boum Boum Africa, takže jedeme domů s dvěma kámoškama. Jedna se jmenuje Mimi, je to pěkná mladá holka s klasickým africkým vysazeným zadkem. Bob jí v baru dlouho pozoroval, a když měl v sobě pár piv tak se odhodlal koupit jí drink, což je tradiční začátek v BBA. Se mnou jede Stephanie, štíhlounká holka s nymfomanskejma sklonama, jak se pozdějc ukázalo. Ve vile jsme měli ještě nějaký pivo, Stephanie u sebe měla trávu, takže jsme popili a zahulili. Mimi si po tý trávě trochu grcla, ale Bob, jelikož je čistotnej chlapík, tak si ji v koupelně umyl. Když jsme se vydováděli, tak jsme spali všichni čtyři v tý velký nebeský posteli, Stephanie svírala v ruce můj joystick a jakmile jsem ztvrdnul, tak se domáhala dalšího kola. Koneckonců byl to vyvedenej večírek, pěkně jsme si užili a dopad ve vší počestnosti.
Prg 2011
Jan Kotrlak
Trocha poézije...
Tohle jsem nedávno vyhrabal. Napsal jsem to když jsem byl ještě mladej a blbej. Dneska jsem už starej a blbej, tak takový věci nepíšu...
Jan Kotrlak
911
O celé události se napsalo a nafilmovalo tolik materiálu že nemá cenu popisovat co už bylo tolikrát v různých formách prezentováno. Vynořilo se x teorií a vysvětlení, profesionálních analýz, oficiálních i konspiračních výkladů. Svět je jimi zahlcen a je věcí každého k čemu se přikloní a čemu uvěří. V následujících pár řádcích chci popsat jak jsem to prožil já, z pohledu obyčejného člověka který byl při tom...věci nejsou vždy tak jak si člověk myslí.
Jan Kotrlak
Kinkongo 2.1.
Blížíme se k Brazzaville, je ke sklonku dne, letadlo zvolna pluje nad krásnou členitou kopcovitou krajinou, za kterou se v dálce v mlžným oparu rýsujou pahorky. Krajina zalitá sluncem má nazlátlou barvu a vypadá idylicky. V jednu chvíli se potopíme do tak hlubokýho údolí, že z oken koukáme přímo do zelenýho úpatí kopce, porostlýho bohatou vegetací. Pak se zase zčistajasna vyhoupneme vysoko nad zem a to už jsme blízko cíle. Nevidím ale ještě žádný příbytky ani stopy lidský přítomnosti. Když se objeví, tak už jsme téměř u letiště Maya Maya. Dneska letíme z Prahy dva, já a Dan, protože provedeme změny na platformě v Kongu, nový instalace, a musí se to stihnout co nejdřív. Dan nemá vízum, tak očekávám že bude následovat stejnej tyjátr, v jakým jsem hrál já před měsícem. V hale už čeká Carly z Waridu, zařvu na něj, vezme naše pasy a jsme za neuvěřitelnejch cca 10 minut za pasovou kontrolou. Pro změnu zase čekáme asi hodinu na kufry, ale nakonec je máme a odjíždíme do svejch destinací, Dan do hotelu Olympik a já do naší nově pronajatý vily.
Jan Kotrlak
UGA-UGA 2.2. Rodinná slavnost
V neděli mi Edith sdělila že se v domě její sestřenice pořádá párty a že tam zajdeme. Sestřenice se jmenuje Helen, je čerstvě provdaná za Filipa, který je původně z Kenyi. Pak z toho vyplynulo že tahle párty se pořádá vlastně pro ty členy rodiny, kteří nestihli nebo se z ňákýho důvodu nemohli dostavit před rokem na svatbu.
Jan Kotrlak
UGA-UGA 2.1. Jinja Falls trip
Když jsem znovu dorazil, tak UGA už nebyla ta cizí a nepoznaná země jako při první návštěvě. Všechno bylo víc familiární, slunce, lidi, volezlí čápi marabou, zkrátka celá místní atmosféra. Výspa přepychu, hotel Serena, a hlavně taky nádhernej venkovní bazén, páč tentokrát jsem si přivez kraťasy na koupání. Hned po příjezdu jsem si sed do venkovní hotelový restaurace, objednal pivo a poslouchal žabí řev z jezírek v parku před hotelem. Kdo neslyšel,tak neuvěří. Člověk sotva slyší vlastního slova, proti africkejm žábám by se nechytal ani americkej marching band.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...