Za slepice šťastnější

Dnešní blog věnuji svým kamarádům Markétě a Danovi, kteří jsou manželé a jejichž jinak harmonický vztah je poznamenán dlouholetým traumatem z referenda o vstupu do EU. Když referendum probíhalo, pobývali s dětmi  v malé vísce na Vysočině a z referenda kráčeli polní cestou v hádce. Dan křičel: „Zmařila jsi mé NE. Podívej se kolem sebe, naši nádhernou vlast jsi svým ANO zaprodala úřednickým dobyvatelům Bruselu. I ty krávy, co se pasou nedaleko, ti to jednou vyčtou, protože nesplní normy.“ Markéta, pro kterou bylo rozhodování těžké, odpovídala křikem, který polykaly lesy Vysočiny: „Krávy možná, ale svým ANO  jsem, jak doufám, zabránila tomu, aby se z téhle krásné země stalo zaprděné mocnářství, kde je všechno malá domů  a možná i ta kráva bude jednou ráda.“

Jak s krávama to nevím, ale slepice už nejspíš blaženě kvokají ve velkých voliérách a nic nevědí o tom, že jejich blaženost zase o malinko vyhrotila spory vázané na EU a obnažila komplikovanost našeho členství. To že vajíčka nejsou se dotýká mnohých (i mne), to že jsou o dost dražší se dotýká také mnohých (i mne), ale jelikož můj táta choval celý život drobné zvířectvo, tak vím, že ani kur zadarmo nehrabe a tak je mi zdražení jasné. Zároveň je mi jasné, že pro mnohé je to další argument proti EU – nejenže vajíčka nejsou, ale ještě jsou drahá. Ale věc má i svou druhou stránku, většina zarputilých odpůrců EU jsou příznivci svobodného trhu, rozvoje podnikavosti apod. A hle najednou se v tisku objevují návody na pěstování slepic, také se začínají objevovat první svědectví podnikavých chovatelů nosnic a v důsledku to může zmenšit i naši závislost na dovozu vajec z EU. Dokonce se objevila fotografie vznešeného kurníku, který lze umístit na zelenou střechu městského domu! Tady můžeme jen tleskat prozíravosti zelených příznivců – ti jsou dlouhodobě pro EU, naplňují se tím jejich vize a jejich taktika najednou dává smysl.

K Evropské unii mám komplikovaný vztah. Hodně věcí mě na ní čílí a hodně věcí mi přijde báječných. Kdybych se dnes rozhodovala, jestli vhodím do volební schránky ano či ne, musela bych si sepsat dlouhý seznam pod ANO i NE a ty šťastné slepice by mi přidaly čárky do obou kolonek. Větší rozlet slepiček mě naplňuje radostí. Ale z čeho jsem upřímně nešťastná, že třeba nakonec dojde na slova mého otce: „Počkej, ještě jednou budeš ráda ty, podle tebe pitomý, slepice pěstovat a získáš úctu k chovatelům.“ Z toho bych opravdu mohla vinit EU.