Stopy lidí

Každý rok při inventuře majetku v knihovně  jsem znovu okouzlena nejdříve majetkovými knihami, které prozatím vedeme ručně od roku 1976. Další půvabná věc je, jak se měnil nákup majetku podle toho, kdo knihovnu vedl. Pro mne jsou to stopy lidí, které zůstávají a které neznatelně formují náš svět.

Při samotné inventuře mne vždycky nejvíc udivoval stojan na vrtačku a vrtačka. V knihovně bych čekala dost věcí, ale vrtačka?

Tajemství vrtačky v knihovně mi odkryla naše Alenka, jak jí všechny říkáme. Zdrobnělinu používáme nejspíš proto, že mi postavou sahá asi tak po ramena. Alenka byla vynikající vedoucí naší knihovny. Už je dlouho v důchodu, ale pořád je čiperná a pořád nám pomáhá. Když jsem do knihovny před necelými třemi lety nastoupila, hodně jsem se od ní naučila. Co mě na ní vždycky udivovalo, byla ochota, se kterou se vrhala na nejrůznější drobné opravy v celé knihovně. Když jsem se jednou nahlas podivovala nad vrtačkou v knihovně, ohradila se: „Tu jsem kupovala já. To se mockrát hodilo!“ Můj údiv vykulminoval ve chvíli, kdy mi Alenka opravovala kancelářskou židli a složitě mi vysvětlovala jaký rozměr matičky mám koupit, aby to mohla utáhnout.

Já jí na to říkám: „Alenko, jak jste vy jako vystudovaná knihovnice, přišla k takovým dovednostem?“

Alenka na to. „A kdo vám řekl, že jsem vystudovaná knihovnice? Do knihovny jsem nastoupila po mateřské, protože jsem to měla pár minut od domova. Myslela jsem, že je to na pár let a už jsem zůstala. Ale jinak jsem vystudovaný letecký konstruktér.“