Státní maturity v knihovně

Státní maturity mají zcela nečekaný dopad na provoz naší malé knihovny. Už v létě jsme si s kolegyněmi říkaly: „ Co se to děje? Ty děti se nám nějak pomátly či co.“ I přes volné měsíce k nám neustále proudily davy studentů. A studenti se domáhali knih zcela nečekaných, ba i takových co léta odpočívaly nikým nerušeny na regálech nebo naopak knih, které jsme ani nezahlédly a pak pracně sháněly (například Vrchlického Noc na Karlštejně – už máme, ale nehlaste se k nám, již jsou rezervace na několik týdnů dopředu).

Když stejně bizarní čtivo chtěly donést i moje dvě děti studující střední školu, zpozorněla jsem, pak mi došly souvislosti. Státí maturity na krku a studenti čtou. A jak dnes poznamenala jedna matka, která hledala po knihovně podle dlouhého maturitního seznamu: „Čtou jak vzteklí psi.“ Což by odpovídalo i mé zkušenosti; vztekají se, štěkají na každého kolem sebe, ale čtou.

Také prudce vzrostlo sebevědomí naší zkušené knihovnice Jany, která při různých čistkách knihovny, protože občas nemáme už knihy kam dát, vlastním tělem bránila neuvěřitelné kousky a hle dnes jako bychom je našly a Jana spokojeně říká: „ Já vám to říkala a došlo na to!“ A my musíme pokorně zmlknout a moc a moc jí lichotit. Vždyť bez ní bychom asi úporně obvolávaly pražské antikvariáty. Knihovnu teď občas navštěvuje mládež i ze vzdálených koutů Prahy, protože jsme jedna z mála knihoven, která některé unikáty vlastní.

Takže ze svého knihovnického místa mohu říct – vítám státní maturity. Doufám, že mne vlastní potomstvo nezavrhne, také doufám, že ty obávané maturity moje děti zvládnou.

Ovšem tomu, že hodně studentů neuspělo v testovacích maturitách, se až tak nedivím. Například dnes přišla jedna studentka také s dlouhým seznamem, měla si vybrat jenom některé knihy a její základní chrakteristika byla: "Jen ty nejtenčí.“ Na závěr si půjčovala i knihu pro tatínka, která měla asi tak 300 stran a pravila: „No jo, táta to je jinačí kabrňák, ten se tlustejch knih nebojí!“