Několik zaznamenaných situací za poslení půl rok, doufám, že mi moji vzdělaní a báječní kamarádi zachovají přízeň.
Představ si Jana (44 let, 1 vysoká škola, rozvedená 3 děti) má konečně chlapa – báječnýho, zedníka, je z něj úplně hotová a je šťastná. Ne, nevadí mu její kulturní rozhled, pravil – aspoň se něco naučím. Má ji rád, štípe beze slova dříví a opravuje zásuvky, aniž by z toho vyvozoval změnu světového řádu.
Hele, moje kámoška Ivana (1 vysoká škola, 1 doktorát, 2 dospělé děti, 55 let) si po tom pitomci, co neustále rozebíral chod světa a nebyl schopnej ani umejt nádobí, našla báječnýho kluka – teda je to fakt skoro kluk - 35 let, ale skvělej instalatér, už jsou spolu dva roky a jsou šťastný. Ne nevadí mu, že ona přednáší na vysoké škole a on opravuje vodovodní kohoutky. Ne, hele on si vydělá víc než ten její bejvalej svou akademickou dráhou a kromě toho, že meje nádobí a kdeco opraví, tak i vaří. A prej se ještě chlapům v hospodě klidně pochlubí, že má báječnou, vyrovnanou a chytrou babu.
Představ si, že jsme byly na dovolený s neuvěřitelným párem – ona doktorka věd nebo co, on kuchař, co má učňák a to je asi tak všechno. Prej už jsou spolu 5 let a vypadali fakt šťastně. On se k ní choval neuvěřitelně hezky.
Nakonec jsem si vzala automechanika ( Irena, 35 let, 1 vysoká škola, účast v mezinárodních kulturních projektech, nyní už 2 děti), jsem s ním šťastná, on se toho ode mě hodně naučil. Dřív skoro nečetl a teď už měsíčně jednu knihu dá a říká, že je rád, že poznává spoustu nového. Ne nevadí mi to, já jsem prostě šťastná, že nás má všechny rád takovým nekomplikovaným způsobem. Ty dřívější vztahy – to byl horor, debaty do noci o smyslu všehoomíra a měsíc rozkopaná koupelna. Já už na to neměla.
Přišla za mnou kamarádka (39 let, 2 vysoké školy, vdaná za doktora filosofie, 3 děti): „Ty jo, to je průšvih, jsem naprosto zoufale a totálně zamilovaná. Do zedníka. No on toho moc nenamluví, ale blebej teda rozhodně není a hlavně prostě maká a nemele furt blbiny, jak něco nejde. Ty jo, už je to přes rok a nevím co s tím."
Sylvie, socioložka a psylocholožka (49 let, 1 dítě, 2 vysoké školy, zahraniční studium): Musím říct, že v poslední době sleduji tento trend. Trochu nevím, jak si to plně vysvětlit, jediné co mě napadá, že ženy jsou pragmatické a volí to, co jim lépe umožňuje přežít v současném světě a pak také v nich nejpíš zůstává trochu z toho pravěku a přitahují je protějšky schopné rázné akce. Fakt je, že by mě to 15 let zpátky nenapadlo. Možná to nějak souvisí i s feminizací společnosti. Ano, žiju už 3 roky s Václavem, je to zahradník, ne že by nepřemýšlel o věcech kolem sebe, občas k tomu i něco trefného poznamená, ale práce rukama je to hlavní.
