Profil pisatele – kdo vlastně jsem?

Děti se dopátraly mého blogu a doma vzniklo menší pozdvižení. Vyměnili fotografii a pak se doma strhla hádka o charakteristiku. Všichni se shodli v tom, že tam můžu nechat matka 9 dětí a výborná kuchařka a dokonce i většinou usměvavá žena středního věku. No to je fajn. Ale musela jsem slíbit, že změním výraz „mírně feministicky zaměřená katolička“.

Pak se ale neshodli v tom, jak charakteristiku změnit. Vůbec neposlouchali moji obhajobu. Jeden ze synů křičel, že už takhle trpěl v životě dost kvůli tomu, když musel přiznávat kolik má sourozenců a daný výraz už pro něj překročil všechny meze. Další syn nemá rád feministky, na to mu opáčil třetí syn, že s feministkami on nemá problém, ale s katolictvím ano. Do toho dcera seděla úplně sinalá a cedila mezi zuby: „Chceš říct, že si tolik lidí přečetlo tenhle blábol, o kterým ani nevím, co znamená. Dej tam něco, čemu rozuměj normální lidi.“ Do toho přišla na návštěvu naše kamarádka a když ji děti seznámili s důvodem halasu, tak pravila: „ No dobře, vaše máma byla vždycky trošku cvok, ale jenom trošku. Je jasné, že lehký dozor potřebuje. To zvládneme. Jenom všichni nekřičte jeden přes druhého nebo nic nevymyslím.“ Všichni se na ni napjatě podívali, protože formulovat ona umí. Chvíli přemýšlela a pak z ní vypadlo: usměvavá žena středního věku, která se bytostně zajímá o svět kolem sebe. To prošlo. Jen mě mrzí, že moje děti a ani moje kamarádka nechápou ten výraz „mírně feministicky zaměřená katolička“, protože to znamená: že jsem věřící křesťanka a dokonce katolička, že mám ráda muže ( no bodejť ne, když mám tolik synů), že si ale myslím, že by se na řízení tohoto světa měly více podílet ženy a na životě církve také a to nejen tím, že vaří, omývají děti, že pracují v charitě, zdobí oltář květinami a uklízejí kostel. Ale klid v rodině je důležitý, tak je výraz změněn. Jsem jen mírná feministka.