Jako doma...

Naše knihovna je krásná, nově zrekonstruovaná, knihovnice se o ni pečlivě starají, knihy jsou čisté, srovnané. Všude jsou rozkvetlé orchideje, fialky, skříňky na odkládání tašek zdobí nádherná kapradina. Pyšníme se tím, že je to v naší knihovně jako doma. Ovšem teď jsme dostaly trochu za vyučenou a s „jako doma…“ budeme ostražitější.

Každý den, kdy je knihovna otevřená, se vytváří neuvěřitelně pestrá paleta z návštěvníků. Přicházejí k nám děti hodné i zlobivé, maminky přísné i nadmíru tolerantní, ženy středního věku rychlé, které proběhnou knihovnou a za 5 minut si odnášejí četbu domů a naopak ženy, které v knihovně s rozvahou vybírají své další čtenářské potěšení nejméně půl hodiny někdy i více. Chodí k nám hašteřivé manželské páry i páry, které na sebe nadšeně halekají, jaký poklad objevily. Objevují se babičky s vytrvale zachmuřenou tváří a naopak zase takové, které svým příchodem rozzáří celou aulu knihovny. Chodí k nám hodně mužů, kteří se ženou rovnou k sci-fi a fantasy fondu a komiksům a na nic jiného nehledí. Jiní muži nám zase rádi vyprávějí, co nového se dočetli ve svých oblíbených naučných knihách. To vše během dne vstřebáváme a jak už jsem psala, malinko se pyšníme tím, že jsme na návštěvníky knihovny přívětivé, popovídáme si,  čtenáři často říkají, že k nám jdou jako domů …

Ke knihovně patří ale i to, že někdy přicházejí návštěvníci lehce výstřední. Minulý týden jeden takový návštěvník dlouze vybíral, pak při načítání knih na své čtenářské konto vše znovu komplikoval, takže za ním vznikla fronta. Když už by měl odcházet, pravil docela nahlas: „Nějak se to protáhlo, musím si u vás dojít na záchod, zatím si tu knihy nechám.“ Už to několik lidí malinko znejistilo a některé rozesmálo. Poodešel pár kroků, pak se vrátil, vzal jednu knihu ze své hromádky a řekl už úplně nahlas: „ To si vezmu sebou, u vás jsou tak hezké záchody.“ V tu chvíli došlo k znehybnění celé knihovny, jen on sám tím tichem kráčel směrem k toaletám. Nikdo nevěděl co dál. Jedna knihovnice přemýšlela, jestli mu má knihu potupně vyrvat z ruky, druhá si říkala, to se může stát jen tady. Třetí přemýšlela o tom, že přidá další z nápisů roztroušených po knihovně: „Prosím neberte knihy na WC.“ Ticho prolomila jedna čtenářka: "No jo spojil nutné s příjemným .“ Další čtenářka dodala: „No jo. Jako doma….“