Další sbližování s Vietnamem

Další velký krok ve sbližování s vietnamskou rodinou nastal, když vietnamští rodiče usoudili, že je čas představit budoucí potenciální nevěstu ve Vietnamu. Byl to krok, ze kterého jsme měli nahnáno všichni. Protože sbližování dvou rodin se bere ve Vietnamu skutečně hodně vážně. V naší západní kultuře pro to často nemáme způsoby vyjádření. Rodina – tedy i široká je tam pojem, který má velikou váhu. A není to jen pojem, rodina se prostě žije.

K značnému zádrhelu došlo ve chvíli, kdy dcera probírala s vietnamskými rodiči odlet a jen tak mimochodem řekla: „Musím ještě stihnout očkování.“ A najednou nastalo ticho a pak značné vyjádření nevole: „Pořád se chováte jako byste jeli někam do necivilizované země, my se taky neočkujeme, když jedeme sem. V tom je takové pohrdání naší zemí…“ Dalo nám hodně práce vysvětlit, že například některé nemoci jsou ve Vietnamu tak běžné, že je místní prostonají jako běžnou nemoc, ale pro Evropana jsou velice ohrožující. Nakonec se očkování vyřešilo, ale trvalo to několik týdnů.

V době první cesty do Vietnamu už fungoval internet a dostávali jsme stručné zprávy.

„Ještě že jsem zvyklá na velkou rodinu a chaos. Jen mi vadí, že nerozumím ani slovu a nestíhají mi to překládat. Ale pořád se kolem nás někdo motá, pořád mě někomu představují a pořád je to někdo z rodiny!“

„Přijeli jsme vlastně na svatbu v rodině, ta bude trvat minimálně tři dny, jak jsem se dozvěděla, včetně vzdání úcty předkům. Svatebčanům se dává 7 symbolických darů například prasečí hlava,protože vepříčci jsou tu symbolem blahobytu. Jinak dostávají peníze a hosté se jim podepisují na ubrus.“

„Dnes ráno mě odvleklo několik švitořících mladých holek pryč. Začaly mě líčit, oblékat do tradičního vietnamského kroje. Pochopila jsem, že budu jednou z družiček. Jen je hloupý, že jsem ze všech nejvyšší.“

„Asi jsem způsobila trapas. Na hostině se podávalo pivo, což mě rozradostnilo. Konečně nějaká chuť, kterou znám. Ale tady mají ve zvyku pít ho z malých skleniček plných ledu. Spíš ho tedy usrkávají. Já jsem do sebe hodila hned tři najednou, což bylo asi tak malý český pivo. Celý stůl na mě udiveně zíral, asi si myslí, že jsem alkoholička.“

„Po třech nedělích už se trochu nudím. Přemlouvala jsem rodiče, že chci do přírody, ale tady se do přírody nechodí. Hodně se tu pracuje, pak se hodně schází rodiny a známí a pořád se povídá. Jako zábava se nejvíc nosí karaoke.“

„Na letiště mi přivezte neslazenou minerálku a nějaký dortíček nejspíš čokoládovou roládu. Už chápu, proč jsem si nesměla vézt do Vietnamu čokoládu. Roztekla by se během pěti minut.“

A výkřik na letišti: „Čeština je nejkrásnější jazyk na světě. Rozumím lidem kolem sebe!“