Poskytnete první pomoc?

Trojice obětí tragické úterní nehody u Dobřan nedaleko Plzně nebyla HIV pozitivní. Šéf Infekční kliniky Fakultní nemocnice v Plzni dopoledne popřel původní informace, že záchranářům zasahujícím u nehody hrozí smrtelně nebezpečná nákaza.

Nehoda BMW u Dobřan otevřela zajímavou diskuzi. Jak je to s poskytnutím první pomoci v případech, kdy by mohlo být virovou nákazou ohroženo naše zdraví? Bylo až zarážející jak početná skupina respondentů vůbec váhala s tím, zda by v těžké situaci pomoc poskytla i za cenu trestního stíhání. Další početná skupina se vyjádřila jasně – první pomoci se od nich v případě potřeby nedočkáme. Připomeňme, že její neposkytnutí je trestným činem dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Osobně jsem nikdy (do této chvíle) vlastně ani nechápal, proč tato „morální povinnost“ každého z nás má svoji oporu v zákonech. Vždyť jsme snad lidé, ne? Tedy myslím tu drtivou většinu z nás. Neměla by to být samozřejmost?

Vzpomínám si na svoji nehodu v autě, bylo těsně před vánoci. Auto bylo na totálku, což na něm bylo na první pohled znát. Sice jsem první pomoc nepotřeboval, po zdravotní stránce jsem na tom byl vcelku uspokojivě (tedy při vědomí, všechny orgány co měly být uvnitř tam i zůstaly a já jen tak s lehkým šokem bloudil po zasněženém poli, kolem kouřícího vraku, v tričku v mínus pěti stupních). Během dvaceti minut projelo kolem několik desítek aut. Nikdo nezastavil. Pár jich zpomalilo a posádka si mě rychle i s vrakem auta vyfotila na svůj mobilní telefon. Pěkná momentka.

Když nastane situace, kdy budu muset řešit, zda poskytnou první pomoc, či nikoliv, tak na posledním místě budu mít, upřímně, obavu z nakažení se nějakou chorobou. Neumím vysvětlit proč. Je to risk. Tak jako cesta letadlem, přecházení na červenou, nebo sekaná v housce z kiosku na pouti. Půjdu s nejlepším vědomím a svědomím udělat maximum co zvládnu, protože možná jednou můžu ležet na stejném místě já. V tichosti křičet o pomoc a doufat. Protože možná to s sebou všechno nese i druhotnou pomoc, psychologickou. Když víme, že v tom nejsme v tu chvíli sami. A tak chci požádat tu skupinu, která se poskytnutí první pomoci brání – kdybych někde ležel a evidentně mi nebylo dobře, zavolejte mi prosím alespoň sanitku. Linka je to bezplatná, nebojte, ani o peníze nepřijdete.

Nám ostatním přeji, abychom nečekali marně, až se sami ocitneme v pozici těch, kteří potřebují podat pomocnou ruku.