"Já vedi, já vidi, já nudi." Přišel jsem, viděl jsem, znudil jsem se. Tak by asi podle nálady okolo stojících ohodnotil Hawkeye Pierce letošní ročník jedné z nejprestižnějších leteckých akcí, která se v naší krajině dá navštívit.
První víkend v září v Hradci již tradičně patří burácejícím motorům, brilantní akrobacii, stánkům s klobásou a modely balzových letadel. Praví letečtí nadšenci (jsem jedním z nich) mají CIAF v kalendáři zapsaný s poznámkou „účast nutná“, proto je zklamáním, že jeho původní velká prestiž byla již definitivně utopena v kerosinu na dně 75 galonové přídavné nádrže.
Vezměme to úplně od začátku – CIAF do Hradce jednoznačně patří, o tom netřeba diskutovat. Přece jen se tam narodil a tak své letošní 21. narozeniny oslavil opět na své domácí půdě. Co ale nepatří do CIAF je pan Aleš Cabicar z pořadatelské agentury. Pod jeho taktovkou totiž po programové stránce rok od roku mění svoji podobu z nádherného zážitku do druhořadé letecké show jejíž fanouškovská základna je rok od roku více prořídlá. To, že předprodeje vstupenek startují o parník dříve, než je zveřejněn program (ten je odmaskován prakticky až den před samotným dnem D) a diváci tím tedy kolikrát kupují zajíce v pytli, je tak nějak klasikou. Naštěstí se nákup vstupenek dá řešit až na místě za stejnou cenu. Prvním podezřením na nízkou úroveň organizace už byla komunikace s fanouškovskou základnou na sociálních sítích. Zatímco tamní administrátor vesele přidával fotky, nikdo nereagoval na hromadící se dotazy fanoušků. Frustrace gradovala a vyústila v demonstrativní absenci na samotném festivalu od některých skalních fandů a hromady komentářů říkajících slušnější, nebo sprostší verzí to samé – takhle opravdu NE! (viz )
Samotná akce si pak koledovala o vypuštění slova International ze svého názvu. Zatímco dříve jsme se kochali pohledem na letové ukázky strojů v barvách letectva Belgie, USA, Velké Británie, Holandska, Německa, Norska, Jordánska, Slovenska, Francie, Polska a Maďarska (2009), letos bychom zahraniční účast spočítali na prstech rukou a těch, kteří se dostali do vzduchu, už byla skutečně hrstka. Na letadla se chodíme koukat jak létají, ne jak parkují na stojánkách. To zřejmě organizátoři zapomněli a už tak velmi slabý program byl osekán o velká lákadla, která se jen vyhřívala na prudkém hradeckém slunci. Znechucení fanoušci si tak vyplňovali čas diskuzemi o tom, proč když přiletí F16 až z Belgie, tak nemůže pro diváky udělat pár průletů a okruhů a vzpomínali na předchozí ročníky, kde se proháněly po nebi MiGy 29, Typhoony, Gripeny doprovázely B737, nebo fantastickou akrobatickou skupinu Breitling. Zasvé vzaly i mnohé sliby, kterými se na poslední chvíli snažila pořadatelská agentura uklidnit fanoušky požadující vrácení vstupného. Z programu letových ukázek tedy pomalu odpadly i Eurofighter Typhoon, MiG 15 nakonec ani nepojížděl a do vzduchu se nedostal ani SOKO Galeb. Nuda v Brně, tedy Hradci chtělo by se říct. Dokonce jsme zvažovali, že se pojedeme raději koupat.
Co zůstalo zcela bez skrupulí zachováno bylo vstupné 300 Kč spojené s parkováním za stovku na celý den. Jen pro srovnání – vstupenky na letošní Aerosalon v Paříži stály na celý den 14 EUR (370 Kč) za které divák dostal takovou nálož statických a letových ukázek, až mu z toho šla hlava kolem. A abych jen nehanil - velké a upřímné poděkování patří Armádě ČR a jmenovitě Martinu Špačkovi, který s Gripenem předvedl "zač jsou tomu plné nádrže" a Ondřeji Špankovi, který řádně prohnal po nebi L159 ALCA. Sklidili zasloužený potlesk.
Věřím, že letošní negativní zkušenost bude pro pořadatelskou agenturu tím správným nakopnutím a CIAF se opět stane uznávaným svátkem pro letecké nadšence ze všech koutů naší republiky.
Hurá na Dny NATO do Ostravy!
