Svátek leteckých nadšenců CIAF 2014

"Já vedi, já vidi, já nudi." Přišel jsem, viděl jsem, znudil jsem se. Tak by asi podle nálady okolo stojících ohodnotil Hawkeye Pierce letošní ročník jedné z nejprestižnějších leteckých akcí, která se v naší krajině dá navštívit. 

První víkend v září v Hradci již tradičně patří burácejícím motorům, brilantní akrobacii, stánkům s klobásou a modely balzových letadel. Praví letečtí nadšenci (jsem jedním z nich) mají CIAF v kalendáři zapsaný s poznámkou „účast nutná“, proto je zklamáním, že jeho původní velká prestiž byla již definitivně utopena v kerosinu na dně 75 galonové přídavné nádrže.

Vezměme to úplně od začátku – CIAF do Hradce jednoznačně patří, o tom netřeba diskutovat. Přece jen se tam narodil a tak své letošní 21. narozeniny oslavil opět na své domácí půdě. Co ale nepatří do CIAF je pan Aleš Cabicar z pořadatelské agentury. Pod jeho taktovkou totiž po programové stránce rok od roku mění svoji podobu z nádherného zážitku do druhořadé letecké show jejíž fanouškovská základna je rok od roku více prořídlá. To, že předprodeje vstupenek startují o parník dříve, než je zveřejněn program (ten je odmaskován prakticky až den před samotným dnem D) a diváci tím tedy kolikrát kupují zajíce v pytli, je tak nějak klasikou. Naštěstí se nákup vstupenek dá řešit až na místě za stejnou cenu. Prvním podezřením na nízkou úroveň organizace už byla komunikace s fanouškovskou základnou na sociálních sítích. Zatímco tamní administrátor vesele přidával fotky, nikdo nereagoval na hromadící se dotazy fanoušků. Frustrace gradovala a vyústila v demonstrativní absenci na samotném festivalu od některých skalních fandů a hromady komentářů říkajících slušnější, nebo sprostší verzí to samé – takhle opravdu NE! (viz )

Samotná akce si pak koledovala o vypuštění slova International ze svého názvu. Zatímco dříve jsme se kochali pohledem na letové ukázky strojů v barvách letectva Belgie, USA, Velké Británie, Holandska, Německa, Norska, Jordánska, Slovenska, Francie, Polska a Maďarska (2009), letos bychom zahraniční účast spočítali na prstech rukou a těch, kteří se dostali do vzduchu, už byla skutečně hrstka. Na letadla se chodíme koukat jak létají, ne jak parkují na stojánkách. To zřejmě organizátoři zapomněli a už tak velmi slabý program byl osekán o velká lákadla, která se jen vyhřívala na prudkém hradeckém slunci. Znechucení fanoušci si tak vyplňovali čas diskuzemi o tom, proč když přiletí F16 až z Belgie, tak nemůže pro diváky udělat pár průletů a okruhů a vzpomínali na předchozí ročníky, kde se proháněly po nebi MiGy 29, Typhoony, Gripeny doprovázely B737, nebo fantastickou akrobatickou skupinu Breitling. Zasvé vzaly i mnohé sliby, kterými se na poslední chvíli snažila pořadatelská agentura uklidnit fanoušky požadující vrácení vstupného. Z programu letových ukázek tedy pomalu odpadly i Eurofighter Typhoon, MiG 15 nakonec ani nepojížděl a do vzduchu se nedostal ani SOKO Galeb. Nuda v Brně, tedy Hradci chtělo by se říct. Dokonce jsme zvažovali, že se pojedeme raději koupat.

Co zůstalo zcela bez skrupulí zachováno bylo vstupné 300 Kč spojené s parkováním za stovku na celý den. Jen pro srovnání – vstupenky na letošní Aerosalon v Paříži stály na celý den 14 EUR (370 Kč) za které divák dostal takovou nálož statických a letových ukázek, až mu z toho šla hlava kolem. A abych jen nehanil - velké a upřímné poděkování patří Armádě ČR a jmenovitě Martinu Špačkovi, který s Gripenem předvedl "zač jsou tomu plné nádrže" a Ondřeji Špankovi, který řádně prohnal po nebi L159 ALCA. Sklidili zasloužený potlesk.

Věřím, že letošní negativní zkušenost bude pro pořadatelskou agenturu tím správným nakopnutím a CIAF se opět stane uznávaným svátkem pro letecké nadšence ze všech koutů naší republiky.

Hurá na Dny NATO do Ostravy!