Izraelská lobby vládne Washingtonu

US Izraeli poskytují významnou pomoc, veřejnost si myslí, že by US z tohoto důvodu mohly sehrát zásadní roli v izraelsko-palestinských vztazích, a přitlačit na Izrael ( kdo by ale přitlačil na Palestince, kteří se na konci 70.let vymkli kontrole Kremlu, na počátku 80.let vyklouzli z kontroly Sýrii, a od té doby si nekontrolovaně hrají na svém políčku ) …  Otázka stojí, kdo koho ovládá, zda Washington Izrael, či Izrael Washington.

Faktem je, že se ani demokraté ani republikáni, ani mozkový trust Washingtonu pro blízkovýchodní vztahy alias Washingtonský institut pro politiku Blízkého východu (WINEP ) nikdy neodváží rozzlobit si izraelskou vládu.

Přesto teze, že proizraelská lobby alias Výbor pro americko-izraelské vztahy (AIPAC), který je v kuloárech Washingtonu hyperaktivní, řídí politiku Washingtonu na Blízkém východě, není úplně správná.

Kdyby platila stoprocentně, stačilo by, aby tento Výbor, který má 75.000 členů,  prohrál bitvu v parlamentu, a vliv izraelské vlády na Washington by ipso facto pominul.

Ve skutečnosti by ani poté nepominul, protože proizraelský postoj budovaly celé generace US prezidentů, kongresmanů, celé generace Demokratické a Republikánské strany, všechna média …

V US proto funguje ucelený proizraelský postoj, pevně zabudovaný v politickém, společenském a kulturním systému, jehož porážka je nemožná.

11.6.03 se  G.W. Bush  „odvážil „  vyslovit  „ znepokojení „ nad vraždou předáka teroristického hnutí Hamas, ke které došlo den předtím.

Výbor AIPAC okamžitě označil prezidentovy výroky za „ nerozvážné“ , protože vojenský zákrok proti „časované bombě „  je 100% ospravedlnitelný, jak stanovisko Výboru AIPAC okamžitě podpořil levicově orientovaný demokrat Robert Wexler z Floridy.

„ Izrael nemá jinou možnost než použít sílu,“ doplnil Tom Lantos, bývalý předák demokratů v Komisi pro zahraniční vztahy ve Sněmovně reprezentantů.

Lantos je také levičák, což  mu vůbec nebrání, aby sloužil jako gramofon postojů izraelského pravicového bloku Likud.

Jak v roce 87 trefně poznamenal další kongresman Mervyn Dymally „ poslanec Knesetu může kritizovat izraelskou politiku svobodněji než poslanec US Kongresu „ …

Ultrakonzervativec Patrick Buchanan dokonce Kongres přirovnal k „ území okupovaném Izraelem „ …

V US se kandidát na kongresmana  „ v každém případě musí ztotožnit  s nejextrémnějšími postoji jakékoliv jeruzalémské vlády, jinak v US politice propadne „ .

1982 Paul Findley a 1983 Charles Percy, dva republikáni z Illinois, se tohoto pravidla nedrželi, a dnes každému kandidátovi slouží jako odstrašující příklady.

Paul Findley se 1982 sešel s Jásirem Arafatem, a Charles Percy 1983 schválil prodej průzkumných letounů AWACS s elektronickým systémem včasné výstrahy Saúdské Arábii.

V odvetu Výbor AIPAC masivně financoval volební kampaň jejich konkurentů, takže oba přišli o své poslanecké křeslo.

V létě 02 se totéž stalo demokratům Cynthii McKinney a Earlu Hilliardovi, kteří byli v primárkách poraženi kandidáty, které proti nim financoval Výbor AIPAC, protože oba patřili do skupiny 21 poslanců ( ze 435 ), kteří hlasovali proti rezoluci, která podpořila represálie izraelské armády proti Palestincům, obviněným z kolektivní odpovědnosti za vinu atentátníků – sebevrahů.

Po 9/11  byla technika k diskvalifikaci poslance,který se neztotožní s izraelskou politikou, vybroušena k dokonalosti.

Takový odvážlivec na sebe okamžitě upoutá pozornost Američanů arabského či muslimského původu, kteří mu z vděčnosti budou financovat jeho příští volební kampaň - červ je v ovoci.

Když důkladně prohledáte seznam jeho sponzorů, který musí být zpřístupněn veřejnosti, a odhalíte jména s hrůznými arabskými koncovkami, byl by v tom čert, aby na něm nefiguroval někdo, kdo byl někdy vyslýchán FBI, či pomáhal charitativní palestinské organizaci, zcela určitě napojené na terorismus.

A tak madam Cynthia McKinney přijala peníze od lidí podezřelých ze spojení s arabskými teroristy.

Saúdskoarabský princ nabídl okamžitě po útocích na World Trade Centre městu New York deset miliónů dolarů.

Tehdejší republikánský starosta Rudolph Giuliani jeho peníze však pohrdavě odmítl, protože princ dar doprovodil kritikou US blízkovýchodní politiky.

V New Yorku, kde žije přes jednu třetinu US Židů, se má každý politik na pozoru, aby se nepřiblížil k osobě arabského či muslimského původu.

V 11/00 byla Hillary Clintonová (která se chtěla ucházet o Bílý dům ve volbách v roce 08 )  úspěšně zvolena senátorkou – dlouhé měsíce předtím však důkladně zahlazovala stopy svých dřívějších hříchů .

V roce 98 veřejně vyhlásila  svoji podporu myšlence palestinského státu, a v roce 99 se neprozřetelně nechala na veřejnosti obejmout madam Suha Arafatovou, a co je ještě horší, neodporovala jí, když Suha obvinila Izraelce, že chtějí Palestince otrávit nebezpečným průmyslovým toxickým odpadem  …

Pro první dámu Ameriky bylo toto chování nepřístojné, pro někoho s volebními ambicemi sebevražedné, protože, jak uvedl bývalý politický poradce Billa Clintona Sydney Blumenthal, „ demokratický kandidát musí obdržet dvě třetiny  židovských hlasů v New York City, pokud chce ve státě New York zvítězit “  …

Proto Clintonová musela urychleně své někdejší politické postoje zásadně upravit.

Nejprve, jako všichni před ní, veřejně prohlásila, že je pro přestěhování US velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Toto prohlášení sice nebylo naléhavé, ale je to kardinální otázka pro všechny uchazeče do Kongresu.

Již v roce 80 na ní špatně odpověděl James Carter, a prohrál v primárkách v New Yorku proti senátoru Edwardu Kennedymu.

V 80.letech Ronald Reagan, a v 90.letech William Clinton, se vždy před volbami kladně postavili k přestěhování US velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, a  oba ve zdraví ukončili své dva po sobě jdoucí prezidentské mandáty, aniž by se US ambasáda hnula o pídˇ.

Hillary Clintonová však ještě musela správně vysvětlit úděsnou újmu na image odpovědného US veřejného činitele, která jí byla způsobena objetím ze strany madam Arafatové.

Hillary Clintonová tomuto objetí věnuje jednu nechutnou, ale velmi lukrativní pasáž ve své knize Paměti, na kterou jí byla vyplacena záloha ve výši osm miliónů dolarů ( pasáže knihy o jednání v Camp Davidu od 6/00 do 1/01 jsou  věrným obtiskem tezí izraelské vlády ) :  „ Když jsem k ní přistoupila , madam Arafatová mě v souladu s tradicí objala. Kdybych však věděla, jaká nechutná slova se chystá pronést, odstrčila bych jí. Naštěstí můj volební štáb dokázal škodu na mé pověsti napravit “ …

Nebyla to jediná škoda na její pověsti - kromě toho Clintonová přijala finanční příspěvek od Muslimské americké aliance ( která hlasovala pro zvolení George W. Bushe prezidentem) – Hillary nečisté peníze vrátila, a omluvila se, že nebyla dostatečně obezřetná …

Těžko uvěřit, že se “osvícení” Američané  dokáží ztotožnit i s izraelskou ultrapravicí, která schvaluje vražedné útoky proti lékařům provádějícím umělá přerušení těhotenství ( v průměru je v Izraeli z tohoto důvodu zavražděn jeden lékař ročně ), a homosexuálům.

Ultrakonzervativci zcela vážně sní o příchodu druhého Mesiáše, jenž všechny obrátí na  “ pravou “ víru …

Abrahama Foxmana, ředitele americké Anti-Defamation League, tyto skutečnosti vůbec nevzrušují, naopak – “ US Židé se nikomu nemusí omlouvat, že podporují i izraelskou ultrapravici. Obležený Izrael jejich pomoc prostě potřebuje. Podpora US Židů izraelské pravici je obrovská, stálá a bezpodmínečná ! “

US představitelé, vázáni odpovědností za národní bezpečnost, izraelskou ultrapravici slepě podporují rovněž .

Bývalý starosta New Yorku Giuliani v roce 99 prohlásil : “ Je velký rozdíl mezi demokratickým, bytˇ pravicovým státem, a diktaturou vybudovanou na principu terorismu ” …

Z důvodu této morální jasnosti není vůči izraelské vládě možné požadovat ze strany US vládních činitelů jakékoliv ústupky.

Když se nějaký US prominent v tomto směru občas nepatrně prohřešil, šéfredaktor Wall Street Journal, intelektuálové William Kristol a Robert Kagan , všudypřítomní v US TV, či demokratický senátor Joseph Lieberman, mu okamžitě vyčetli “ ztrátu morální jasnosti “ …

Dokonce i jestřáb ve vládě jestřábů, jenž kvalifikoval Ariela Šarona jako  “ mírotvůrce”, Paul Wolfowitz, byl svého času vypískán proizraelským davem …

Karl Rowe, Bushův ideologický mozek, velmi cynicky o US volbách prohlásil, že  “ jsou čistě vizuální – kampaň  je třeba udělat tak, jako kdyby se Amerika dívala na TV s vypnutým zvukem”  … 

Americké volby jsou především otázkou peněz – 21% z celkových darů a polovinu darů od individuálních sponzorů Demokratické straně tvoří dary od US Židů, kteří jsou často většími zastánci kolonizace palestinských území než samotní Židé v Izraeli …

U Republikánské strany dary od Židů nečiní ani 2,5%, takže hlavním úkolem Republikánské strany je vykrmit „ židovskou husu „ , aby sypala penízky ...

Stephen Walt z Harvardu a John Mearsheimer z Chicago University vydali publikaci  Izraelská lobby a zahraniční politika USA, která prohlašuje, že US často zaměňují národní americké zájmy za zájmy izraelského státu.

Americké proizraelské organizace požadovaly, aby Harvardská univerzita tento svůj „ pracovní materiál “ ze svých webových stránek stáhla, což Harvard neučinil, nicméně připojil k textu poznámku, že jde jen o názor autorů této publikace (83 stránek) ...

Autoři poukazují na to, že Izrael (spolu s Egyptem) je hlavním příjemcem US hospodářské a vojenské pomoci, třebaže jeho roční příjem na hlavu se rovná příjmu španělskému či jihokorejskému ...

Na rozdíl od všech jiných příjemců US pomoci, jedině Izraeli je vyplacena najednou celá částka (je jediný spolehlivý, který tuto částku  nezpronevěří), a může s ní libovolně naložit, zatímco ostatní ji čerpají formou zbrojních nákupů u US firem, což Izrael nemá zapotřebí - má vlastní zbrojařský průmysl .

Přesto se Izrael vůbec nechová jako americký loajální spojenec, stěžují si autoři.

Např.  bez souhlasu US, a aniž by dbal na jejich protesty, vyzbrojuje Čínu i „ citlivým“ vojenským materiálem, a provádí vůči US  nejagresívnější špionáž ze všech US spojenců ...

Dva členové hlavní lobbistické proizraelské organizace (American Israel Public Affairs Committee AIPAC) byli trestně stíháni za to, že „zpronevěřili „ strategicky důležité informace o Íránu, které obdrželi od analytika Pentagonu Larryho Franklina, jenž byl z tohoto důvodu v 1/06 odsouzen k 13 letům vězení ...

Autoři publikace obvinili veškerý US tisk z proizraelského postoje, protože žádné US noviny nechtěly jejich publikaci šířit.

Izraelská média jejich publikaci označila za „ hysterickou“ ... ( Viz také zde Izraelsko-americké pseudoválky)