Lisabonská smlouva: Václav Klaus má pravdu
To má být demokracie?
Evropská unie je unikátní projekt a byla by opravdu škoda, kdyby měl zkrachovat jen kvůli tomu, že někteří evropští politici i úředníci zapomínají, jaký je smysl demokracie. Ignorují to, jak věc vidí Evropané, tedy jejich voliči, a vnucují všem svou vůli spornými postupy.
Začalo to návrhem evropské ústavy. Už při jejím projednávání bylo jasné, že evropskou politickou elitu zas tak moc nezajímají názory druhých. Samozřejmě - každý má právo prosazovat své představy a lze mít jen velmi těžko za zlé zakládajícím zemím EU, že chtějí prosadit svou. Avšak něco jiného je prosazovat něco v rámci běžných demokratických mechanismů a něco jiného manipulace a nasazování psí hlavy názorovým odpůrcům.
Jak u návrhu evropské ústavy, tak u Lisabonské smlouvy byl předem nastaven zřetelný mechanismus schvalování: souhlasit musejí všechny členské státy. Návrh ústavy zkrachoval. Vzápětí se začaly ozývat velmi silně hlasy politiků a vysoce postavených bruselských úředníků, tvrdící, že je vlastně jedno, že nebyl Francií a Holandskem přijat. Prostě se bude hlasovat dál a potom znovu ve Francii a Holandsku, případně v dalších zemích, kde by návrh ústavy nebyl přijat. A tak dál - až k úplnému "souhlasu".
V Bruselu se přechodně jezdí na červenou
Když bylo zjevné, že jejich postoj je neudržitelný, vymysleli tito sociální inženýři Lisabonskou smlouvu - což je podstatná část návrhu ústavy EU, téměř beze změn. A, aby bylo zcela jasno, o co vlastně jde, prosadili, že se o ní nebude hlasovat v referendech, ale v parlamentech, kde se dá handlovat, tlačit, lobovat či případně názorové protivníky ukřičet obviněním z extrémnosti a nedostatku loajality (loajalita by se ovšem měla vztahovat k hodnotám, nikoli k ideologickým konstruktům). Smůlu ovšem měli v Irsku, kde podle místní ústavy o takovýchto důležitých záležitostech musí proběhnout plebiscit.
A po odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem slyšíme ty samé "demokraty" vypouštět ta samá slova o permanentním revolučním hlasování, jejichž obsah, volně přeložen, je tento: Je nám jedno, jak to vidí voliči, ty lze vyměnit.
V Bruselu se od té doby až do schválení Lisabonské smlouvy jezdí na červenou.
Nazvěme to pravým jménem: Jde o aroganci vůči voličům, jde o pohrdání demokratickými mechanismy.
Kdo dělá České republice ostudu
Prezident Václav Klaus je osočován, že rozvrací Evropskou unii (už ten slovník - brrrrr), že jeho názory na budoucnost unie jsou extrémní, ba dokonce, že staví Českou republiku kamsi na okraj a dělá jí ostudu. Nestaví, nedělá. Klaus pouze říká, co si myslí a je ve svých názorech konzistentní. Každý předem věděl, co Klaus řekne o Evropské unii, když bude znovu zvolen prezidentem. Není třeba s ním ve všem všudy souhlasit, jedno je ale jisté: když hovoří o deficitu demokracie v Evropské unii, má nesporně pravdu. Odekdy je sdělování odlišného názoru v rámci diskuse či polemiky ostudou? A odkdy je potlačování diskuse okřikováním odlišných názorů demokratickým prvkem?
Ostudu dělají ti čeští politici, úředníci, publicisté a novináři, kteří v "zájmu věci" drží ústa a krok, ba co víc, kteří napomáhají oné aroganci a pohrdání, aniž by se zamysleli nad podstatou věci: Co je pro Evropu, pro Českou republiku, pro nás samé skutečně důležité a podstatné?
Je třeba jim vzkázat, že pořád platí heslo: Účel prostředky nesvětí.
Protiintegrační účinky společné zahraniční politiky
V čem se Václav Klaus mýlí je tvrzení, že EU nepotřebuje další integraci. Potřebuje, respektive, směřuje k ní - každé dění má svůj vývoj a "logiku". Kdyby tu nebyl od počátku tohoto projektu onen integrační podtext, nikdy by se nedostal tak daleko. Jinak řečeno: hlubší evropská integrace je zakódovaná v genech této vize od samého počátku. Důvody nejsou jenom ekonomické, ale i geopolitické (z Evropy vzešly největší hrůzy XX. století, které by se už neměly opakovat), kulturní (společné antické, židovské a křesťanské kořeny) a globalizační: vlivné hospodářské organizace a instituce musejí mít na své úrovni politickou protiváhu, jinak hrozí, že se politická moc přesune do sféry ekonomické.
To vše dobře cítí Klausovi názoroví odpůrci. Ani oni však - pro změnu z "druhé strany" - nejsou schopni ctít onen vývoj, protože ten si žádá své. Lisabonská smlouva má jako jeden z hlavních cílů prohloubení společné zahraniční politiky. Jenže, jak dělat společnou zahraniční politiku v momentě, kdy každá z členských zemí bojuje především za své zájmy, nikoli za zájmy společné? A můžeme si být jisti, že - při mechanismu rozhodování podle Lisabonské smlouvy - ona společná zahraniční politika EU nebude sloužit k odvrácení se od přirozeného spojence, Spojených států, a spočinutí v náruči ruského obra? Dosavadní francouzská a německá zahraniční politika by na to alespoň ukazovala.
Myslím, že soudný člověk by měl o tomto problému přemýšlet v širším záběru, nikoli podle předem narýsovaného vzorce: Vedla by momentálně společná zahraniční politika k integraci, či naopak k silnému pnutí uvnitř Evropské unie, které by mělo za následek dezintegraci či rovnou její rozpad?
Demokracie, nebo fraška
Jistě, pro pevnější a zřetelnější postavení EU ve světě by bylo dobré prohloubit její integraci, mít společnou zahraniční, energetickou a další politiku. Nic však není pro Evropskou unii důležitější než demokracie a ctění jejího smyslu. Nedemokratická a zároveň silná Evropská unie by byla naprosto zbytečným a zbytným útvarem. Takových zemí a sekupení již existuje dost. Není třeba Evropu přetvořit na nové Rusko, Čínu či Írán, ale na další svobodnou a demokratickou velmoc.
A k tomu je třeba jednak trpělivosti - společná zahraniční politika při tolika protichůdných zájmech nevznikne ze dne na den, ale třeba až po několika desetiletích vzájemného obohacování a respektu k názorům a zkušenostem druhých (jak ve své moudrosti říkal Jan Ámos Komenský: všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest). A jednak návrat politických a byrokratických elit k demokratickým způsobům. Pokud možno ihned. Jinak hrozí, že se z onoho unikátního projektu stane fraška.
František Kostlán
Europoslanci udělali na Hradě ostudu
Na místy nedemokratické výpady některých europoslanců odpovídal Václav Klaus s přehledem a po obsahové stránce precizně: zastával se demokracie, tedy něčeho, o čem někteří eurotruhlící již nemají příliš ponětí.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Poučení z poučení aneb Závěr
Díl šestý: Tolik proklínaní Stanislav Gross, Jiří Paroubek a Mirek Topolánek ve skutečnosti navazují na své premiérské předchůdce, z nichž žádný nebyl lepší než tito výtečníci, s výjimkou Vladimíra Špidly, který se alespoň snažil zlepšit politickou kulturu.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Samozřejmost násilí
Díl pátý: V dubnu 2002 devatenáctiletý mladík na gymnáziu v německém Erfurtu postřílel sedmnáct lidí, většinou učitelů, a další zranil. Pak spáchal sebevraždu. Jediným důvodem k tomu byl prý fakt, že měl opakované problémy se složením maturity.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Povrchnost médií
Díl čtvrtý: Příčin vzrůstu násilí a primitivity je jistě více. Trend zjednodušování vnímání života nabírá na rychlosti. Obsah je zhusta opomíjen, podstata se vyjadřuje formou. A forma bez obsahu je pochopitelně bezobsažná, tudíž i zkratkovitá. Přidržím se stébla v rybníce mediálním, v němž vodu polykám už nějaký ten pondělek.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Génius a podvlíkačky
Díl třetí: Primitivita v umění a v architektuře v souvislosti s absencí politické kultury. Namísto Milana Kundery povolávám v zájmu pravdy dalšího senátora, filozofa Jana Patočku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3819x
===============================================
PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE.
===============================================
Seznam rubrik
- Politika
- Rasismus, xenofobie
- Společnost
- Bourání mýtů
- Fejetony
- Média
- Eseje
- Vlastní tvorba
- Hovory
- Agentura J.P.P. - zpravodajstv
- Glosy
- Osobnosti
- Co mi udělalo radost
- Co mi NEudělalo radost
- Politony (politické fejetony)
- Jak si to pamatuji
- Úřad pro nápravu nesmyslů
Oblíbené blogy
- Zora Šimůnková
- Petr Musílek
- Patrik Banga
- Andrea Bartošová
- Anna Lešková
- Johana Poncarová
- Věra Tydlitátová
- Klára Tydlitátová
- Radek Bednařík
- Hana Farkašová
- Mirjam Tydlitátová
- Fuck the Comunism
- Makabrózní špeluňka
- Tady je ENimENovo
- Jan Horváth Döme
- Marek Tarnovský
- František Kostlán - Provokatérův zápisník
- Aisha Berrouche
Oblíbené stránky
- LIBRI PROHIBITI
- Konfederace politických vězňů
- Svět bez komunismu
- Totalita.cz
- Romea.cz
- Romové v ČR
- Zbyněk Tarant
- Věra V. Tydlitátová
- Mezera.org
- Liga proti antisemitismu
- Stanislav Vašina
Oblíbené články
- Co by bylo, kdyby...
- O [:rívajvlu:] lidových milic a tak vůbec…
- Radní Richter ví, co dělá (čili o zhovnařování)
- Trocha poezie nikoho nezabije
- Ruský medvěd řve, poděláme se?
- Lež má krásné nohy
- Chcete se seznámit? Založte si blog!
- Romano Drom (Romská cesta) IV – zavřete oči odcházím
- A ještě pořád bude někdo tvrdit, že to nejsou náckové?
- Sloupem černého ledu...
- Okny
- Lichocení lůze = selhání bloggera
- Cesta na Lunu - Stříbrná
Oblíbené knihy
Co právě poslouchám
- Huun Huur Tu
- Yasmin Levy
- Vengo Arrinconamela (z filmu Vengo režiséra Tonyho Gatlifa)
- Flamenco - Javier Conde
- Un Dos Tres Nada Mas (z filmu Exils režiséraTonyho Gatlifa)
- Z filmu Flamenco režiséra de Carlose Saury
- Stínový tanec z filmu Flamenco režiséra Carlose Saury
- Maria Vargas & Manuel De Mari - Fandango
- Paco Peña
- Paco de Lucia
- Dumbala La'ka & Le Chant De La Paix (z filmu Swing T. Gatlifa)
- Bengas