Europoslanci udělali na Hradě ostudu

Na místy nedemokratické výpady některých europoslanců odpovídal Václav Klaus s přehledem a po obsahové stránce precizně: zastával se demokracie, tedy něčeho, o čem někteří eurotruhlící již nemají příliš ponětí.

Řeč je o návštěvě jakéhosi záhadného euroorgánu s názvem Konference Evropského parlamentu (či jak zní správný název) u českého prezidenta Václava Klause na Pražském hradě. Proberme si ve zkratce výroky poslanců a Klausovy reakce, jak nám je nabízí přepis schůzky, který médiím předala Kancelář prezideta republiky - Přepis jednání Václava Klause s delegací europoslanců:

Nepříliš šťastně začal už předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering, který v rámci představování Klausovi sdělil: "Jsem v Evropském parlamentu od roku 1979, celý svůj život jsem ve službách Evropy".

Jde o maličkost, která však dobře ilustruje způsob uvažování některých europoslanců, poznamenaný nedostatkem sebereflexe. Evropská unie nerovná se Evropa. A EU se vedle mnoha věcí ve prospěch celé Evropy nesporně dopustila i jednání protievropského. Například její nemohoucnost ve věci balkánských válek, politika apeassementu a prázdného žvanění, doplněná podpisem smlouvy, kterou Miloševič za hlubokého mlčení EU při první příležitosti porušil. Díky neschopnosti této "Evropy" bylo na Balkáně - u všech bojujících stran - zavražděno a vyhnáno z domovů mnohem více lidí, než by se stalo v případě, kdy by EU byla stejně akční jako (bohužel až později) Spojené státy.

Poté přednesli velmi slušně a přes názorový nesoulad s Klausem i kultivovaně pár slov o nutnosti schválení Lisabonské smlouvy a fungování EU německý europoslanec a šéf evropských socialistů Martin Schulz a britský liberální europoslanec Graham Watson. Za slušnou, demokracii ctící formu jim budiž vzdán dík.

Potom ovšem ke slovu přišel známý exhibicionista a revolucionář z osmašedesátého, zelený europoslanec Daniel Cohn-Bendit. Bohužel. Jiří Weigl o jeho vystoupení hovoří jako o "velké provokaci"  a má samozřejmě pravdu. Cohn-Bendit říká českému prezidentovi:

"Lisabonská smlouva: Vaše názory na ni mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat. Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve Vaší funkci se s ním nemáte co scházet. Je to muž, jehož finance pocházejí z problematických zdrojů a chce je nyní použít na financování své volební kampaně do EP."

Má vůbec cenu něco takového komentovat? Zeleného eurotruhlíka nezajímá Klausův názor a argumenty, proto do Prahy nepřijel. Dorazil k nám proto, že musel Klausovi sdělit, co si ve své funkci smí a co nesmí dovolit. Cohn-Bendit hovoří o ctění vůle demokratických zástupců, ale sám o demokracii mnoho neví. Je nejspíš pořád příliš obtěžkán svou levičácko-revoluční minulostí - nevím, jak jinak si jeho aroganci vysvětlit. Ostatně, není to poprvé, kdy se takto či podobně vyjadřoval. A ve stejném duchu promluvil irský europoslanec Brian Crowley: 

"Já jsem z Irska a jsem členem tamní vládní strany. Můj otec celý život bojoval za nezávislost proti britské nadvládě. Mnoho mých příbuzných při tom přišlo o život. Proto si mohu dovolit říci, že Irové si přejí Lisabonskou smlouvu. Tím, že jste se při své návštěvě v Irsku setkal s Ganleym, jste se dopustil urážky irského lidu. Ten člověk neprokázal, z čeho financoval svou kampaň. Je to nehorázná urážka irského lidu, sejít se s někým, kdo nemá volený mandát. Chci Vás jen informovat, jak to Irové cítí."

Jak mu správně český prezident připomněl, Irové se jasně vyslovili v referendu proti Lisabonské smlouvě a jiné uchopitelné výsledky o vůli irského lidu k dispozici nejsou. Jestliže Crowley hovoří o tom, že Irové jsou pro, tak je to on, kdo nectí demokratické rozhodnutí Irů, nikoli Klaus. A tajemné financování Ganleyho? Kdyby oba zmínění europoslanci o tom řekli více (pokud to sami vědí), například kdo nepřijatelný za financováním kampaně proti přijetí Lisabonské smlouvy Irskem stojí, mohl by na to Klaus nějak reagovat. Takto se musel spokojit s ironickou poznámkou, že o financování Zelených také nic neví. Sejít se s někým, kdo "nemá volený mandát" je prý nehorázná urážka lidu. Crowley by se měl zamyslet nad tím, že prakticky totožná slova užili komunističtí funcionáři a novináři při výtce  francouzskému prezidentovi Mitterandovi, který se u nás v době normalizace několikrát sešel s nikým nevolenými disidenty.  

Kromě první reakce na Cohn-Bendita reagoval český prezident umírněně, s přehledem i nadhledem. Připomeňme si jeho slova, která se týkají samé podstaty věci: "Uspořádání uvnitř EU má ale alternativ mnoho. Považovat jednu z nich za posvátnou, nedotknutelnou, o které navíc není dovoleno pochybovat a kritizovat ji, je proti samotné podstatě Evropy." Totiž právě v tom vězí celý ten "spor" o to, kdo vlastně má k věcem demokratický přístup a kdo nikoli.

Europoslanec Schulz říká k platnosti Lisabonské smlouvy toto: "Rozumím tomu, co říkáte o irském NE, že je třeba ho respektovat. Ale, co respekt vůči hlasům voličů ve Španělsku a Lucembursku, kteří významnou většinou řekli Lisabonské smlouvě ANO?"

Václav Klaus odpovídá: "V EU dosud platí pravidlo jednomyslnosti, a to je třeba respektovat. EU může fungovat pouze tehdy, bude-li respektovat svá vlastní pravidla a principy." A mechanismus rozhodování v EU mu zcela dává za pravdu. I s Lisabonskou smlouvou MUSÍ souhlasit všechny členské země, jinak neplatí. To se ovšem nelíbí těm, kterým je demokratický rozhodovací mechanismus lhostejný, protože dávají přednost vysněným konstruktům před zřetelně vyjádřenou vůlí občanů jedné ze zemí Evropské unie.

Někteří europoslanci zkrátka při včerejsí návštěvě českého prezidenta udělali ostudu: sobě, Evropské unii a především demokracii samé. 

Související článek na mém blogu:

Lisabonská smlouva: Václav Klaus má pravdu

Foto: http://www.klaus.cz