Divočák běhá po lese? Hrůza! Zastřelte ho!

Setkání člověka s divokou přírodou končí vždy tragicky. Takřka pokaždé je vítězem člověk a příroda se musí zvedat z dalšího těžkého knock-outu. 

Stejně jako o tomto víkendu, kdy myslivci v okrajových částech Prahy, které jsou honitbou, zastřelili dva ubohé vystrašené divočáky. A to vše jen kvůli pár hysterickým pejskařům, kteří nota bene porušují pravidla pro volný pohyb psů.

Stále hysteričtější zprávy tom, že se na okrajích Prahy kolem Horních a Dolních Počernic, Běchovic a Černého Mostu přemnožila divoká prasata, která napadají volně pobíhající psy i samotné místní obyvatele, se v médiích množí od konce loňského roku. Myslivci, kteří mají úředně povolen značně riskantní odstřel zvířat v těchto hustě obydlených oblastech, prý situaci nezvládají a jejich „úspěchy“ nejsou valné.

Když tyto zprávy čtu, připadá mi nesmírně smutné, jak jsme my „moderní lidé“ vyděšeni z jakéhokoli náznaku přímého kontaktu s divokou přírodou kolem nás. Své dny trávíme v kokonu vlastního domova, klimatizované kanceláře, kde často ani nemůžeme otevřít okno, ve vyumělkovaném světě nákupních center a chrámů naší moderní zábavy. Stejné stereotypy pak předáváme i našim dětem, které tráví většinu svého volného času před obrazovkou počítače či s telefonem nebo tabletem v ruce. Virtuální realitu jejich dní tak málokdy naruší něco z reálného světa, natož z té trochy divoké přírody, která nám ještě tu a tam zbyla.

Kontakt těchto dětí s přírodou se tak omezuje na sousedova psa, rostliny živořící v květináčích na oknech jejich školní učebny a občasnou nucenou rodinnou vycházku do okolí domu, kde bydlí. Chraň bůh, aby se při takové vycházce naše děti setkávaly s divoce žijícími zvířaty, jako jsou zajíci, srnky či dokonce divoká prasata! Co na tom, že děti pak ani pořádně nevědí, jak takoví obyvatelé našich lesů a luk vlastně přesně vypadají?

Kdybychom totiž z takových „nepředložených“ setkání s divokou přírodou nebyli tak zbytečně vyděšení, byli bychom ochotni připustit si, že tyto už tolikrát opakované zprávy se nezakládají na pravdě nebo jsou při nejmenším mylně interpretovány. Především je třeba hned na začátku říci, že divoká prasata u nás, a to dokonce ani v okolí Prahy, přemnožena nejsou. Jejich stavy odpovídají normálu a jediným důvodem, proč se s prasaty, ale i jinými divokými zvířaty, setkáváme stále častěji v okolí našich příbytků, je ten, že tato zvířata svými necitlivými zásahy do přírody soustavně vytlačujeme z jejich přirozeného prostředí.

Lidé si navíc často nepřipouštějí, že se do pro ně tak nepříjemných situací dostávají vlastní vinou svým nevhodným chováním a nerespektováním základních pravidel. Tyto okrajové části Prahy jsou totiž oficiálně honitbou, a tudíž v nich platí myslivecké zákony, jako například nutnost mít své domácí mazlíčky při procházce venku vždy na vodítku. Pes puštěný na volno je nebezpečím nejen sobě samému, ale i divokým zvířatům v okolí. Nezřídka se stává, že majitel svého psa neovládá a ten klidně pobíhá za volně žijící zvěří. Zajíci a další menší zvířata pak v důsledku takových honiček nezřídka hynou či jsou psem přímo zardoušena.

Stejné je to i v případě divokých prasat, která jsou za normálních okolností velmi plachými živočichy a setkáním s člověkem se obloukem vyhýbají. Nikdy neútočí, pokud nejsou vyprovokována. Když je však napadne volně pobíhající pes, vystresované zvíře se snaží utéct a v krajním případě, je-li zahnáno do kouta, může psa či jeho pána, který se k němu příliš přiblíží, napadnout. To je nejspíš také případ zraněného chataře, který doplatil na podobnou situaci.

Žádné zlé divočáky, kteří svévolně a zákeřně útočí ze zálohy, v tom tedy prosím nehledejme. Vezměme rozum do hrsti a snažme se i my zamyslet se nad tím, jak se v přírodě chováme a zda současná situace není spíše naší vinou a důsledkem naší ignorace nejzákladnějších pravidel. To by ale znamenalo celkovou změnu přístupu a chování, takže mnoho lidí dá spíše přednost pohodlnější variantě stěžování si na „přemnožené“ divočáky a neschopné úřady a myslivce z teplého gauče před televizí. Kdyby však vyrazili pravidelně na procházku do volné přírody, možná by poznali, že divoká příroda není ve skutečnosti tak divoká, jak by se prostřednictvím poplašných zpráv mohlo často zdát.