...... obyčejný gauč, pohovka, otoman, kanape, no prostě to, na čem se většinou v pokojích sedí, nudná věc, o které jsem si do dneška myslela, že se nedá napsat dost dobrý blog.
Před pár lety, myslím v té době, kdy se od nás trhnul syn, jsme si koupili novou sedací soupravu. Tím, že jediný tvor, který by nám ji mohl ušpinit, už byl jen naš pes, který měl a má kolikrát od manžela líp vydrbaný tlapky, než jsou moje ponožky - chtěla jsem prostě světlou. Krásnou béžovou. Tři plus dva, rozkládací. Zamilovala jsem se. Praktická, skadinávská, s možností dokoupení dalších potahů, takže vlastně barvy můžeš měnit podle nálady.
Tenkrát mi to ale přišlo dost peněz, tak jsme zůstali jen u potahu číslo jedna. Musím se pochválit, že i když nám do rodiny postupně přibyl další pes a pak dva vnuci, nájezdy čokolád, ovoce, pastelek vděčně přežívala. Takže znovu píši - já ji milovala.
No a minulý týden, jsem si řekla.
"Dost jsi si už naspořila do prasátka!"
Sedačka je stále sexy, sic jsem už několikrát, za ty roky, potahy prala. Vnoučata jsou vnoučata a mému manželovi občas taky něco upadne od ....talíře.
I zajela jsem si koupit ty potahy náhradní. Opět velká radost! Krásná, stříbně šedivá, k tomu do barvy i spoustu polštářků. Bomba, jak to malé nic, v kufru auta, udělalo vítr v našem bytě. Žádný stěhování, žádný tahání nábytku, ale sedačka je "nová"!
Velkou radost dominovala i velká návštěva , protože jsem si potahy svým způsobem nadělila k narozeninám. Takže od všech byla velká pochvala!
Jen......, tedy....., do té chvíle......, kdy jsem začala roznášek kávu, skleničky, talířky, dort a co já vím, co ještě. Mates, to je ten mladší špunt, prokousnul hračku, odporného gumového pavouka, který byl naplněný jakýmsi, červeným roztokem. Asi, aby byl ještě odpornější? V tu chvíli se můj obývák proměnil na scénu z Tarantiovo filmu. Ditě děsně řve, vypadá, že krvácí z celého těla, moje "nová" sedačka vypadá, že na ní právě někdo porodil, spáchal sebevraždu...co já vím.
Prabababičky a pradědečkové zamrzli, vytuhli, stáli, rodiče dítěte tu pro změnu nebyli vůbec. Co dřív??
Zachraňovat sedačku, dítě, podlahu. Vše brutálně červeně zbarvené.
Dítě do vany, komplet! Velká slíkačka až ve vaně, bačkůrek si všímám až nakonec. Drbene bříško, ruce....otevírám mu i pusu, ....ne pavouk už tam není.
Pak nastupuje na řadu sedačka, můj muž drbe dřevěnou podlahu, Prarodiče stále stojí.
Mno, zkrátím to, potahy skončily komplet v pračce s odbarvovačem a.....přežily to!
Hurá!!!!
Včera! Večer, po práci si sedám s večeří do obýváku a vyslechnu si od manžela přednášku, o tom, že s tím jídlem fakt ne! "Sněz si to jako normální člověk v kuchyni!"
Jenže já si právě všímám dvou, docela velkých fleků, od něčeho takového, jako jsou ty odporné vietnamské omáčky, které já nenavidím. Takže čí jsou fleky? Žeeeee?
Opět stahujeme moje, sotva tři dny "staré" potahy, opět do pračky. Jenže tentokrát ten odpornej omáčkovskej hnus vyprat nešel.
Pláču, proč zrovna teď, když ty původní potahy jsme měli léta bez defektu. Proč?
Volám mamince, že chci skočit z okna, bydlí o patro výš a už v pyžamu, mě běží zachránit. Neskáču.
Fígle mojí maminky zabraly, sedačka je opět čistá.
Dnes, příjíždím z práce a potahy jsou čisté, krásné, suché, jdu je tedy opět - zpět natáhnout. Manévruji s mohutnými polštáři. Jasně - můj muž není doma, pinká někde benďas, proč bych na něj čekala. Vždyť tu skleničku s vodou, co shodím a rozbiju, zvládnu sama. Jenže se pořežu, což nevidím a při zazipování a naklepání matrací a polštářů, opět v novém, nacházím dva vleky - tentokrát - od krve!!!!
Ano, je to pravda, je možné toto spáchat během tří-čtyř dnů. Potahy už neperu, mám pocit, že už by se mi rozpadly. Pochybuji, že výrobce počítá s tím, že je budu každý den protáčet pračkou.
Takže...náplastí si zalepím pořezané prstíky a fleky na sedačce! Paráda, nejsou vidět!
dodatek/ Dnes jsem si byla v servisu pro auto, když mi ho technik vracel, sundával si z mé sedačky takový ten igelitový potah, aby mi auto nezasvinil, zítra si tam sjedu a poprosím ho o pár kousků ....
