...pokud čekáte erotické vyprávění, přepněte na jiný kanál, ...pokud vám stačí láska, prosím, zůstaňte!
Povídání v posteli je totiž disciplína, kterou mě naučila babička. Nevím, jestli tam zafungovala i genetika, ale ten neskutečný dar, co mi do života dala je možná taky i virového původu /haha, protože jsem ho zdědila, chytila na všechny možné způsoby. Nikdy mi nečetla pohádky. Předávala mi neskutečně mnoho lásky a pozitivní energie. Naše večery byly o vyprávění.O čem? O čemkoliv.Příběhy ze současnosti, z babičky dětství, a tak. Prostě takové veselé příhody z natáčení. Milovala jsem její vyprávění. "Chceš pohádku?" "Neee, babi, zážitky, prosíííím..." Vyprávěla, jak byla za války malá holka, jak se s dědou seznámili, jak zlobila moje máma. Příběhy mi vyprávěla snad stokrát a já je chtěla slyšet znovu a znovu. Stalo se, že jsem ji už i opravovala. "Babi! Takhle to není! A ujala jsem se jejího příběhu já!"
ilustrace/zdroj: Cuadriculado stock vektory Kolikrát jsem si už i vybírala, který konkrétní příběh chci slyšet. Když byla unavená z práce, stávalo se že u příběhu i "klimbla"... To si pak začala i vymýšlet. A že to byly pak pěkný blbosti. Hihňala jsem se pod peřinou tak nahlas, že se leknutim vzbudila a vůbec nevěděla co se děje .Byly to nádherný a dnes už cenný příběhy , třeba, jak za války probíhal Mikuláš. Babička babičky se za něj převlíkla a šla nadělovat. Ve chvíli, kdy moje babička se sestrou Miluškou poslušně recitovaly básničky, začal nálet, rychle se muselo zhasnout, následovalo zakopnutí, rachot padajících věci a nadávky. Zatemnilo se a po rozsvícení už nestál v místnosti Mikuláš, ale naštvaná babička s nohou v kýblu."Babi a dál a dál...!"....jak děda ztratil hodinky, jak moje máma vytopila dům.....a dál a dál..........Já zatím u vyprávění Adamovi neusinám./škodolibý smajlík Každopádně, když chodí Adam u nás spát, nepočítám, že bych se šla ještě dívat na televizi nebo si číst . Ty jeho velký oči v polštáři dychtí po povídání taky. Taky nečteme, taky vyprávíme. Vím, že čas je neúprosný a hlavně vymezený. Teď, až věkem si uvědomuji, co cítila moje babička, když mě učila citu a lásce.... Je to neskutečný pocit bezpečí rodiny.No a tak si taky povídáme. Naposledy jsem Adamovi vyprávěla vzpomínky ze školky. Začal už taky chodit, takže aktuální téma. Vyprávím, jak jsme tam po obědě spali v postýlkach."Babi, ale tos musela mít velkou postýlku, viď"?Vysvětluji, že jsem byla tenkrát stejně malá, jako on.Dál vyprávím , jak nám paní učitelka četla pohádky a jak jsem měla nejlepší kamarádku Šárku. Jak jsme měly postýlky vedle sebe a navzájem jsem se šimraly...... a pošimrám ho na ruce." Babi,.... doufám že nebudeš chtít, abych tě šimral taky!" Shrnu to !....... povídejte si a šimrejte se - dokud to jde, bez ohledu na věk a pohlaví. Krásného Valentýna všem!
