„ Neměla by se opět vyčistit mašinka na kávu ?“ ........vznesla jsem před měsícem dotaz, byl pátek......
...byl pátek a ostatním se do toho moc nechtělo. Počítala jsem ale s tím, že to udělám sama. Když nám do kuchyňky v práci instalovali nový presovač, měla jsem obrovskou radost. Mám ho doma a tak si i v práci můžeme "vařit" tu skvělou kávu – které se říká preso. Budu ho hýčkat, slibovala jsem.
Nafasovala jsem tedy od pana ředitele čistí tablety s tím, že se minimálně jednou za měsíc musí provést pravidelná údržba, aby nám ta kouzelná mašinka dlouho vydržela. A to samozřejmě chci!
Někdy před měsícem, tedy – byl pátek, jsem se toho ujala. V plné nádržce jsem rozpustila chemické tablety a nechala roztok projet celým přístrojem. V návodu se píše, že pro vyšší účinek tablet, je lepší nechat ještě působit i přes noc. Následující den pak ještě minimálně jednou nechat projet jednu várku vody na prázdno. A tak jsem zaúkolovala kolegu s tím, že akci – ještě projet vodou ráno na prázdno, musí udělat ON, protože jsem věděla, že budu na služebce. Ještě jsme společně přemýšleli, jak to udělat, aby si nikdo do druhého dne kávu neudělal.
Zkoušeli jsme na mašinku lepit cedulky s lebkou, ty však během pár sekund z mokrého přístroje ulétaly. Napadlo nás tedy, že z přístroje vyndáme plastovou nádobku na vodu.
„To každého trkne, že nemá kam nalít vodu! A kávu si nikdo tím pádem nemůže udělat!“
A jako Pat a Mat jsme si šťouhli lokty, jak jsme na to vyzráli. Poslední čistící voda vytekla. Nádobku si pro jistotu vzal kolega do kanceláře a oba jsme spokojeně odešli domů.
A....
Pak jsem byla služebně pryč. Když jsem se po týdnu vrátila a vyslechla si, co se dělo druhý den ráno, nevěděla jsem, zda se mám smát či bát.
Ráno přišla první do práce kolegyňka. Chodí bohužel do práce dřív, než můj kolega, ten který v kanceláři vlastnil onen plastový kus presovače. A šla "vařit". Asi jako každý z nás, který se potřebuje v práci při kávě probrat, šla „vařit“. Tak nějak jí nebylo divné, že cosi v mašince chybí, nalila tedy vodu přímo do přístroje. Evidentně jí nádobka vůbec nechyběla. Přístroj pracoval jak má. Zbarvená voda kávou, do hrnečku také tekla. Bohužel jsem nebyla v blízkosti ani já, ani kolega, abychom vykřikli :
„POZOR!“
Lebka, kterou jsme tam chtěli nalepit, evidentně v tuto chvíli hodně chyběla. Kávu si tedy udělala. Kávu si tedy vypila. Zatím si tedy žije./smajlík veselý/
Po kolegyňce nastoupil do kuchyňky i náš pan ředitel. Kolega, ani já jsme stále nebyli přítomni. Plastová baňka - stále u kolegy v kanceláři. Pan ředitel zjistil, že v mašince cosi chybí. Zjistil, že chybí plast! Zjistil také, že nějaký magor baňku vyndal a nějaký další magor nalil přímo do přístroje vodu. Se spoustou řečí se tedy rozhodl vodu vylít. Mezi tím dorazil kolega. Ano ten, co vlastnil baňku. Okamžitě naklusal se zbytkem aparátu. To už měl náš pan ředitel celý presovač v ruce a snažil se z něj tu přebytečnou vodu vylít.
JENŽE, jaksi si nevšiml, že aparát má ještě další část a to „špinavou“. Je to taková mistička, kam padá zbytek logru, přeteklé kávy. Prostě letitá špinavá, černá voda.
No a hádejte, kam vytekla TA ? Ano – košile, kravata a oblekové kalhoty. Z kuchyňky se ozývaly neskutečné názvy těch, co byli tak akční a presovač čistili. Asi myšleno směrem ke mně ? Jen se domnívám! Já ten den totiž stále nebyla přítomna. /smajlík smutný/
Za panem ředitelem stál v tu chvíli můj kolega s pikslou na vodu a kolegyně s prázdným hrnečkem. Ano právě vypitou ranní kávou. Sečtu to tedy - ranní kávový rituál byl na jednu čistírnu, jedno očekávání otravy a dalo by se říct na jedno „na pár facek“!
Když jsem po dalším měsíci brala opět čistící tablety do ruky, všichni na mě podezřele koukali, proč?/smajlík divící se/
