Sejdeme se na Petrových kamenech!

Za několik dní se rozhoří za městy a vesnicemi tradiční ohně. Ty odvážnější z nás se příslušně namaskují a na jediný večer v roce se změní v bytosti, ke kterým máme možná blíž, než tušíme. A možná nám hlavou poběží podobný monolog:

ilustrační foto z mého archivuH.Kopečná V čase, kdy jaro mrká žlutýma očima pampelišek, rozmařile potřásá svou zelenou kšticí, která ho bujně obrůstá ze všech stran a pudruje si tvář na bílo okvětními lístky rozkvetlých stromů, přichází naše chvíle! Je tu poslední dubnová noc, naše noc! Ráno už bude koruna z barevných květin zdobit hlavu měsíce máje, ale než se tak stane, my si užijeme svůj sabat do sytosti. Valpurga, naše paní, mocná a věhlasná čarodějnice, vyslala už svého posla, aby nám připomněla, že se čas nachýlil a je třeba se připravit. Mohla by nás jediným pohybem prstu, jediným kliknutím sezvat všechny najednou, protože i nás už oslovily výdobytky techniky, ale Valpurga ctí tradici! Rok, co rok povolává k sobě studeného horského Vichra, který si už stele pelech k letnímu spánku na dně Velkého kotle a posílá ho k nám se vzkazem. Větrný posel obkrouží Praděd, urve mu střapec ze sněhové čepice, nacpe si ho do výrobníku ledu ve svém neforemném, měchovitém těle, profičí přes Jeseníky, nabere směr do hanácké roviny a dál a dál... Cestou plive na okenní tabulky ledové sliny a opakuje burácivým hlasem Valpuržinu výzvu: „Nezapomeň, čas kvapí! Tvá paní tě volá!“ Nezapomínáme! Usilovně ‚štelujeme‘ svá košťata, metly a smetáky a shromažďujeme byliny, ropuší sádlo a soví peří na létací mast. Přitáhla jsem z půdy svůj cestovní plášť a zalátala jsem díry, prokousané myší rodinkou, která se tam přes zimu zabydlela. Taky jsem vysypala pavouky ze svého špičatého klobouku. Budu ho potřebovat, aby mi nenafoukalo do uší, až si to budu drandit na Petrovy kameny na svém zánovním, březovém košťátku. A taky, abych si uchránila svůj umně načesaný, melírovaný rozcuch. Letos tam bude pár kolegyň chybět! Například Róza. Včera mi psala sms, prý se jí podělal startér na tom jejím exkluzivním turbo pometlu s posilovačem a násadou v modré metalíze. Je to zahraniční model a špatně se shánějí náhradní díly. Ani z e-shopu je nedodají tak rychle, aby sabat stihla. Škoda! A nepřiletí ani Denisa. Ta vlastní naopak dávno vysloužilý smeták a ten už na přelet přes Atlantik nemá. Na ostrovech je prý problém, sehnat nový, tak snad přiletí až příští rok. Říkala mi na skypu, že si opatří nějakou slušnou oletinu ze států! A účast odřekla i Uršula. Vdala se a ten její Ottelo jí zamkl koště do přístěnku. Prý aby neměla roupy. Blázen! Čarodějnici neudrží proti její vůli ani párem koní. Proti její vůli! Ona ho zatím poslouchá dobrovolně. Pochlubila se, že jí koupil ten výkřik techniky, ten kulatý nesmysl, co sám vysává, aby nepostrádala svůj zamčený nástroj k úklidu! Chudák netuší, že až ji ta zamilovanost přejde, bude pro ni hračka doletět na Petráky i na tom. Jen bude muset vyřešit problém, jak to kormidlovat! Ještě, že je vyloženě technický typ, určitě si s tím poradí! No, nudit se tam bez nich jistě nebudeme! Bude nás i tak dost a přiletí taky elévky, čarodějky čekatelky. Letos, myslím, vypršela lhůta Karolínce z jihočeské frakce, tak doufám, že přifrčí. Je to taková treperenda! Pusa jí jede jak kafemlejnek. Ale je to chytrá holka! V bejlí se vyzná jako málokdo! Však taky studuje farmacii. Dobře dělá! Vrátíme se k recepturám našich babiček, vylepšených o poznatky vědeckého mládí a lidstvu to jen prospěje. Přestanou se aspoň cpát pořád jen tou chemií. A taky by měla přiletět mladá Patricie. Bude to mít z Transylvánie trochu z ruky, ale prý by se u nich, na alpském sabatu, necítila dobře. Přece jen její otec nemá mezi našinci zrovna nejlepší pověst! Holka se za něj kapánek stydí. No, když jí to za tu štrapáci stojí, tak jen ať přiletí. Ono jí časem dojde, že rodiče si nevybíráme a nejsme zodpovědni za jejich skutky. Jsou i horší otcové, než upíři. Ostatně, být čarodějnice, to taky není žádné terno. Kdyby se to profláklo mezi lidmi v okolí, moc by jí to neprospělo. Lidi jsou zaujatí! A naivní! Myslí si, že jsme zlé, proradné a záštiplné babice. A že na sabatech obcujeme s ďáblem! Pche, taková hloupost! Ďábel má jiné starosti a plné ruce práce právě s nimi! Ale vysvětlujte jim, že my jsme 364 dní v roce k nerozeznání od ostatních ženských. Jen v ten jeden, jediný den se vymykáme průměru. Někteří nám to mají za zlé, jiní nám to závidí. Kolik příslušnic cechu čarodějnického už na to v historii doplatilo! No nic, už musím jít po svém. V kuchyni mi to voní durmanem a babím hněvem, létací mast už chce jen zahustit. Ještě připevním na pometlo odrazky a zvonek a jsem připravená k odletu! Tak ahoj na sabatu! Sejdeme se na Petrových kamenech!