Na každou z nás nejspíš dojde!

Není snadné přehoupnout se do kategorie důchodkyně a neutrpět přitom zhmožděniny duše. Zatáhnete oponu za svým produktivním věkem a čas se pro vás ze dne na den změní v téměř nehybnou veličinu bez významu.

ilustrace z googlu Oficiálně se stanete seniorkou. Přestáváte být cílovou skupinou kosmetických firem, snad jen s výjimkou nabídky výrobků s koenzymem Q10 a s kyselinou hyaluronovou. Zato vás poctí svou zvýšenou pozorností farmaceutický průmysl. Vy přece už v žádném případě nemůžete mít kvalitně fungující klouby, musíte ucvrnkávat, trpět poruchami vyprazdňování, uvolňují se vám zuby i jejich náhrady, vypadávají vlasy i paměť a vůbec potřebujete průběžně doplňovat celé spektrum vitamínů a minerálů, abyste se ve zdraví dožily skonu! K tomu vám dopomáhej lékárna a všudypřítomná reklama! Dopisní schránka se vám začne plnit pozvánkami na výlety za pár kaček do míst, o kterých mnohdy ani nevíte, že existují. Pokud na to skočíte, nemáte ještě vyhráno! Možná je ani nenavštívíte, zato vám ubude úspor a přibude krámů, které nepotřebujete. Více informací najdete na www.smejdi.cz! První den v důchodu sedíte doma a přemýšlíte, co si počnete s takovým množstvím volna. Abych byla přesná, sedíte není zrovna to správné slovo, protože vy o tom zřejmě uvažujete při důkladném gruntování bytu, a to i v místech, kam vaše ruka s hadrem už dávno neměla čas sáhnout. Míníte pokračovat úklidem půdy a sklepa. Kolik že let už to plánujete? Jenže zavolá potomek: „Mami, přijeď, určitě se teď doma nudíš a my potřebujeme pohlídat děti.“ Půda a sklep počkají, vnoučata ne! Mají rýmu, teplotu anebo ředitelské volno ve škole. A taky zbytečně moc prázdnin, podle názoru svých plně zaměstnaných rodičů. Jezdíte tam čím dál častěji. Možná vás stejně jako mě cestou v MHD osloví starší, šarmantní muž. Zvedne vám to náladu i sebevědomí, ale jen do chvíle, než se zeptá, jestli taky jedete hlídat vnoučata nebo zda máte namířeno k lékaři. Vy, taková čupr ženská! V supermarketu, kam jste byla vyslána dcerou pro cosi v akci, (protože vy tam přece můžete zaběhnout hned ráno, než to vyprodají, když jste v tom důchodu), potkáte bývalou spolužačku, kterou jste od maturity neviděla. No teda, ta zestárla! zhrozíte se a dáte se s ní do řeči. Nadšeně vám vypráví o klubu seniorů. Až se srovnáte s přívlastkem seniorů, pravděpodobně se necháte zlákat a zajdete se tam podívat. A už se vezete! Doopravdy i v přeneseném slova smyslu. Autobus vás unáší na výlet někam na hrad nebo do zoo. Slabším povahám se účast nedoporučuje! Zjistíte totiž, že jste se nějakým nedopatřením stala příslušnicí jiného lidského druhu. Personál pokladny i obsluha v občerstvovacím stánku mají v pohledu napsáno pohrdavé: No jo, důchodci, to zas bude kšeft, protože pokladní za vstupné utrží jen polovic a prodavačka se určitě nepředře! Malé pivo si dají jen movitější jedinci a kávu skoro nikdo. Vezou si ji v termosce a přikusují svačinu z domova. Vy pravděpodobně také, protože co si budeme povídat, to, co přichází měsíčně na účet, je výsměch celoživotnímu pracovnímu nasazení. Čas se nepozorovaně znovu rozpohybuje. Vnoučata povyrostou k samostatnosti a vašeho dohledu už není třeba. Půda a sklep setrvají v nezměněném stavu, přestože jste stále v jednom kole! Klub důchodců nenabízí jen výlety. Dějí se tam věci, které vám můžou honbou za živobytím zaneprázdněni potomci jen tiše závidět. Chodíte do kina, do divadla a dokonce i tancovat třeba už v deset dopoledne, kdy oni neúnavně pracují, aby se jednou měli jako vy! A najednou si uvědomíte, že pokladní a prodavačky vám vlastně do jisté míry závidí a pohrdáním to jen maskují! Čas je spravedlivý, běží všem stejně rychle, ještě se nikdy nikomu v životě nezastavil a nezastaví! To jen okolnosti způsobují, že se nám to někdy tak jeví!