Celkem pravidelně sleduji stránky Ondřeje Neffa a Miroslava Macka. Dalo by se zkráceně říci, že pan Neff je pravicově založený proevropský člověk. Rozuměj zastánce Evropské unie a její snahy o postupné sbližování tak, jak se to děje. O pravicovosti pana Macka nelze pochybovat. Na rozdíl od pana Neffa je však kritikem Evropské unie. To, co mají oba dva společné je jejich odpor proti šiřitelům teorie lidské odpovědnosti za globální změnu klimatu následovanou omezením demokracie. Společné mají též používání zdravého rozumu.
A právě zdravý rozum je to, co by měl člověk používat na prvním místě. Vše co je extrémní je pochybné. Extrémní ekologické názory, extrémní pravice i extrémní levice. To vše jsou patologické jevy společnosti. Snažím se pochopit, zda teorie o lidské zodpovědnosti za klima je správná či nikoli. Jsem rád, že si člověk může kromě jiného číst názory výše zmíněných pánů. Najde v nich mnoho poučného i osvěžujícího. V debatě o změně klimatu nelze zapomenout i na prezidenta Klause. Je jejich odpor proti uvedené teorii důkazem, že je to teorie špatná a neověřená?
Zkusme si stručně povědět o argumentech, které jsou spojené s naší hlavou státu. Tak např. říká, že on je ten, kdo peskuje své spolupracovníky, aby vedle v místnosti, kde nikdo není, zhasínali. Toto šetrné chování jej provází celý život. Avšak jako argument jeho ekologického chování bychom jej těžko přijali. Spíše jde o ekonomický pohled, kdy zhasnutá žárovka nežeře proud a především peníze.
Pak můžeme lépe porozumět další větě pana prezidenta, že ekologie je pouze třešničkou na dortu. Nejdříve se musíme chovat ekonomicky, podporovat volný trh a konkurenční prostředí a pak se můžeme směle věnovat ekologii. Když zhasneme, šetříme peníze a jako vedlejší efekt je šetrnější zacházení se životním prostředím.
Vědce, kteří se podílejí na dokazování lidské odpovědnosti za změnu klimatu, považuje za hamouny lačné po penězích. Vždyť nejvýnosnější je obchod se strachem, dodal by pan Macek. A čím více titulů člověka, který straší, tím větší strach. Strach lidí je veřejné mínění, které tlačí na politiky, aby těmto lidem dali peníze na odvrácení toho, čeho se bojíme.
Říkám si, jestli to nemůže být obráceně. Nestraší nás náhodou tito lidé zeleným terorismem, protože se bojí o svou jedinou pravdu, kterou je volný trh bez přívlastků? To, že dnes žijeme v demokracii (ačkoliv se o její čistotě dá z pochopitelných důvodů pochybovat) a kapitalismu, tj. v systému či zřízení v lidské historii nejdokonalejším, neznamená to, že lidstvo svoji cestu skončilo. Nechci si klást otázky typu – pravici nebo levici, či snad střed anebo zelené? Když se podívám do programu Strany zelených, je mi sympatická např. snaha o větší podporu železniční dopravy. Naopak jejich odpor proti jaderné energetice nesdílím. A jistě bych mohl pokračovat dále. Proto nemám rád dělení na pravo, levo apod. Důležité je používání zdravého rozumu.
A právě jemu bychom se měli učit odmalička. Stavět proti sobě výhody a nevýhody jednotlivých variant a způsobů řešení a konání a podle nich se rozhodovat. Zamyslet se nad tím, zda jsou nám reklamní letáky užitečné nebo spíše zatěžují životní prostředí. Zda jsou i jiné možnosti péče o naši zahradu než postřiky a chemie. Zda nestojí za úvahu přeložení části kamionové dopravy na železnici. Na takové otázky bychom si uměli odpovědět, kdybychom o nich uměli diskutovat. Kdyby naše společnost nebyla až příliš zatížena ekonomickou ideologií. To znamená, že když nebudu tisknout zbytečné reklamní letáky, nebudu kupovat prostředky na hubení škůdců a nebudu stavět více silnic a dálnic, nebudou se točit peníze.
Můžeme si vybrat každý z nás. Doma, v práci. Stačí se více zamýšlet nad tím, co děláme a jak to děláme. Třídění odpadů je začátek cesty. Jeskyně na konci cesty by byl extrém, ale dojít na křižovatku, kde zastánci zelených, ekonomů a vědců najdou společnou řeč, by bylo … naivní?
