Levá, pravá, zelená aneb konkrétní příklady.

Tímto článkem navazuji na předchozí článek a tak trochu i předpředchozí. Chtěl bych se věnovat některých konkrétních činnostem a věcech, které považujeme za zaběhnuté, součástí našich životů a moc nepřemýšlíme nad tím, zda by nebylo vhodné je změnit, odmítnout, zkrátka popřemýšlet o jejich významu.

Kamionová doprava.

Řadu let se potýkáme s problémy, které způsobují kamiony na silnicích. Každou chvíli zablokované dálnice, srážky s těmito obry končí často smrtelně, emise kamionů významně rostou v zácpách (Jižní spojka v Praze). Tento problém se stal mnohem bolestivější po vstupu do EU a podruhé po zavedení mýta v Rakousku. Jak se s tím vypořádáváme? Neefektivně se honíme za přetíženými kamiony, klacky pod nohy si při tom úředníci házejí sami sobě navzájem. Mluvilo se o třetím pruhu na D1. Občas si na to vzpomenu, když na D1 jedu. Jsou místa, kdy by realizace byla velmi problematická a tedy i velmi nákladná. Ani mýto není spásou. Zboží se musí vozit i nadále. Maximálně se promítne do ceny zboží. A přitom existuje velmi elegantní řešení, přepravovat zboží po železnici. Ne každý druh zboží je k přepravě vhodný, ale v případě většiny zboží dopravovaného napříč Evropou by to jistě problém nebyl. Hlavní železniční tratě jsou elektrifikovány, takže zplodiny při průjezdu městem by nebyly problémem. Časy přepravy by se jistě zkrátily. Proč se o tomto příliš nemluví nevím. Že by stavební, kamionová lobby?

Reklamní letáky.

O tomto problému jsem psal v článku Malá zelená agitka. Vytisknout neuvěřitelné množství letáků znamená spotřebovat mnoho surovin, energie a peněz, které zaplatíme my. Ročně investují obchodníci do letáků několik miliard korun. Tři miliardy? Pak každý z nás vysolí 300 Kč ročně. V roce 2003 řetězce utratily 7,5 mld. Pak je to 750 Kč na osobu…  A to jen proto, aby si pár jedinců mohlo běhat po různých obchodech za slevami a akcemi. Prý je takových 31%. Chtěl bych vidět třetinu obyvatel naší země, jak má čas běhat po obchodech za slevami. Možná důchodci a nezaměstnaní mají dost času. Některé lidi přitáhne leták do obchodu o den dříve, protože v obci jsou pouze dva. A výsledek? Nakoupí i jiné než zlevněné zboží, ztratí mnoho času a často ani neušetří. Mají jen ten pocit. Většina lidí dělá to, že letáky bez čtení vyhazuje. Zdravý rozum tedy velí odmítnout tento nešvar na svých schránkách. Jenomže reklamní letáky točí peníze, pro ekonomiku důležité.

Myčky nádobí.

Se zdražováním energií se objevuje stále více článků, jak ušetřit. Pozadu nezůstávají ani ČEZ popř. RWE a další, aby nám milostivě poradily, jak se bránit. Je zajímavé, že podobnou poradnu najdete na stránkách vodáren. Přitom je známé, že pokles spotřeby vody vede přímo ke zdražování, neboť fixní náklady zůstávají. Velmi krásně na tyto rady reagoval Miroslav Macek ve svých glosách. To se jednou sedlák rozhodl, že by mohl ušetřit na krmivu pro krávy, když je postupně odnaučí žrát. Postupně jim snižoval dávky, už už se to povedlo, když v tom mu umřeli. Ale proč myčky nádobí? Jednou z rad, jak ušetřit vodu, je místo ručního mytí používat myčku nádobí. Opravdu se to vyplatí? Cena myčky tak 12 tis. Kč. To jsou náklady 100 Kč měsíčně pro dobu provozu myčky 10 let. K tomu tablety 6 Kč za kus. Mytí jednou za 3 dny. To je 10x za měsíc se spotřebou vody 15l na jedno mytí. Měsíčně celkově 100 Kč (pořízení myčky) + 60 Kč (tablety) + 9 Kč (voda 60 Kč/l u nás doma) = 169 Kč (bez elektřiny). Ruční mytí měsíčně – 25 Kč (Jar 0,5 l) + 4 Kč (2 houbičky) + 90 Kč (voda – 50 l denně) = 119 Kč. Takže ti rady typu „šetříme s myčkou nádobí“ je poloviční pravdou. Samotný provoz je levnější než ruční mytí nádobí, s cenou myčky se bavíme úplně o jiném výsledku. Radilové se též nezmiňují o další podstatné věci, kterou jsou energie spotřebované během výroby a likvidace zařízení. Jistě to už je ceně, ale životní prostředí nejásá. Na druhou stranu – v dnešní době, kdy nemáme času nazbyt jsou myčky přes všechny možné nevýhody obrovským pomocníkem a šetřičem času. Je tedy na každém z nás, co zvolíme. Já o tom píšu proto, aby debata byla vyvážená.

Zahradničení.

Prý musíme stříkat stromy, protože škůdci by nám zničili úrodu. Je to spíše tak, že jsme zahradě vzali její přirozenou tvář a musíme ji proto chránit. Zdravý kousek přírody se vyznačuje tím, že v něm žijí nejen škůdci, ale také jejich nepřátelé jako hmyz, ptáci a živočichové. Těmto nepřátelům jsme vzali jejich útočiště tím, že zahrady jsou odplevelené, trávník jako koberec a stín abys pohledal. Není divu, že se sem přirození ochránci zdraví naší zahrady nehrnou. Zkusme se zamyslet, zda je nutné stříkat, kosit a stříhat tak, jak jsme si zvykli. Jsou i jiné možnosti, u kterých není třeba trávit dlouhé hodiny ošetřováním rostlin a stromů. Jedná se o tzv. permakulturu. Zkuste nějaký vyhledávač a uvidíte sami.

Na můj minulý článek někdo reagoval slovy, že mi zelená mozek. Nevím, zda je to dobře nebo ne. Vy sami posuďte, jsou-li uvedené příklady demagogickými zelenými extrémy nebo rozumné.