Katka na Hrad

20 kamiónů převáželo 3000 kubíků umělého sněhu ze šumavské Horní Vltavice na Hradčanské náměstí v Praze. Starosta se raduje z finančního přínosu pro obec a zvýšené publicity, tolik důležité pro turistický ruch.

Tak nevím. Od doby, kdy Kateřina Neumannová přestala sbírat medaile a body do Světového poháru, přestal jsem jí tleskat. Ne, že bych jí přímo vyčítal vystřídání pana Kumpošta v čele organizačního výboru pro přípravu MS v klasickém lyžování v Liberci nebo pořádání Tour de Ski před Pražským hradem, ale nemohu skrýt rozpaky. V případě Liberce se snad dojde k nějakému závěru, který potvrdí nebo vyvrátí různé domněnky a obvinění o špatném hospodaření pana Kumpošta. V případě běžeckého sprintu na Hradě je to jiné.

To, že výroba a přeprava umělého sněhu stála velké peníze, není problém v době rozvinutého sponzoringu. Argumentovat tím, že peníze mohly jít na dětské domovy či jiné dobročinné akce neobstojí. Sponzoři by do kapsy nesáhli stejně hluboko, neboť jejich prezentace v Praze před sídlem prezidenta republiky (a jeho účasti) a televizními kamerami je trochu jiný kafe než předaný symbolický šek ředitelce dětského domova před fotografem místního plátku.

Jde však o něco jiného než peníze. O myšlení pořadatelů a dalších. O jakousi nadutost, že když v Praze nebude sníh, tak já si ho prostě dovezu ať to stojí, co to stojí. Já na to mám. Já na to prostě umím vybrat peníze. To je vše, co pořadatele zajímá. Vyplatí se to? Zacvaká to někdo? Ekonom se může radovat. Elektrické energie se vyrobilo více, prodalo se více nafty, přepravní firma vydělala a zaplatí větší daně.

Jenomže ono jde taky trochu o životní prostředí. Někdo si řekne: Pro těch pár kamiónů se příroda neudusí. Asi ne, ale jde o princip. Společnost se skládá z jednotlivců a každý je svým chováním za ní odpovědný. Taky bych si mohl říci, že budu jezdit denně do práce autem, vždyť jedno auto navíc silnice neucpe a vzduch nezkazí.

Skutečnost, že záštitu nad akcí má prezident Klaus je důležitá z jiného důvodu. V debatě o globální změně klimatu argumentuje tím, že je tím prvním, kdo na Hradě peskuje spolupracovníky za zbytečné svícení. Zmíněnou záštitou se de facto usvědčuje z toho, že to nedělá ze zájmu o životní prostředí, ale jako ekonom, který šetří své peníze. V takovém případě je ochrana životního prostředí jím zmiňovanou třešničkou na dortu. V případě pořádání Tour de Ski se našel mecenáš, který vše zaplatí a tak je to v pořádku. Jen na tu třešničku se zapomnělo. Místo ní zdobí šlehačku spíše černé saze.