- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Asi tak nějak může vypadat první reakce na událost, článek. Snažíme se na základě vlastních informací, pocitů, potřeb a zkušeností být objektivnější. A čím je naše reakce zuřivější, emotivnější, myslíme si, že jsme ještě více objektivní. Objektivními se však stáváme pouze tehdy, když dokážeme čerpat z co nejvíce kvalitních článků, co nejvíce informací. Nemusí to být pouze fakta. Mohou to být i nálady, které pozorujeme v souvislosti s nějakým tématem.
Rád bych se vrátil k radaru, protože je to přesně ta příčina mého psaní. Kdo co víme o hrozbě budoucnosti ze strany různých nestabilních států? Kdo z nás dokáže objektivně zhodnotit bezpečnostní riziko? Já to nejsem. Přesto, že jsem nezažil 30. léta, válku, Únor, 50. léta, rok 68, cítím velkou hořkost nad ztrátou naší suverenity v roce 1938 a opětovného potvrzení v roce 48, resp. 68. To je moje čerpání z historie. Do budoucnosti moc nevidím, ale tuším, že naše země potřebuje silného spojence.
Jsem rád za tyto diskuse, protože jedině ty mohou nejen vzbuzovat vášně, ale při rozumném výběru se mohu díky nim stávat informovanějším a objektivnějším. Odmítání radaru je především o emocích a jestliže 61% lidí radar odmítá bude fandit 61% článků zde. A 31% souhlasících bude v menšině. To za předpokladu, že zastánci i odpůrci mají stejný přístup k internetu. Ale to už je na sociologický průzkum.
Je na nás všech, jak dokážeme přesvědčovat jeden druhého o našich názorech, s jakými argumenty budeme pracovat. Možnost hodnocení pomocí karmy se mi líbí. Není to úplně neobjektivnější, přesto mi to rozšiřuje obzory, umožňuje uvědomovat si souvislosti mezi názory a reakcemi na ně.
A tak pišme a pišme ať naše informovanost stoupá. Jen se trochu bojím, abychom se v tom moři vlastních názorů neutopili.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!