Hodně se spekuluje o Lukášovi Bauerovi a jeho famózním
zvládnutí letošní Tour de Ski v běžeckém lyžování. Spekulace jsou spojeny s dopingem.
Nikdo z nás neví, jak náročné je používat různé prostředky proti nemocím a
vyhnout se zakázané látce v nich. To je úkol pro profesionály. Myslím, že
okolo našich běžců je tým, který svoji práci dělá dobře a žádného dopingového skandálu
se nemusíme obávat.
Je pravda, že dnes se stále hůře zdolávají různé rekordy – časové, dálkové, výškové. I běžecké lyžování zažilo aféru finských lyžařů, ze které se dodnes nevzpamatovali. Ale na druhou stranu. Nemůže být suverénní vítězství dané naopak dané tím, že ostatní prostě nedosáhli v této sezóně na formu, kterou má Lukáš Bauer. Spekulovat se bude stále a jak řekl Lukáš – není čas zabývat se fámami. Kdo nechce věřit v čisté vítězství, bude hledat pochybnosti stále.
Mě však tato pochybnost a především vyjádření norských běžců, že Lukášovi věří, přivedla na jinou myšlenku. Samotná podpora severských kolegů je něco velmi cenného z lidského hlediska. Je to důkaz, že i ve sportu, kde jde o velké peníze fungují férové vztahy. Vzpomněl jsem si na to, jak jeden z norských běžců pravděpodobně omylem zlomil Bauerovi hůlku v Novém Městě na Moravě a za chvíli jeden norský servismen Lukášovi podal novou.
Možná právě tyto skutečnosti je dobré připomenout, abychom nebyli jen neustálými pochybovači a viděli zde i to dobré, málo slyšitelné, protože to se do titulku novinářů příliš nehodí. Lukáši díky a jedno děkuji i norským běžcům.
