Achillova pata EU na každém jejím údu.

Evropská unie by ráda jednotnou zahraniční politiku, kromě jiného. Evropa prý pak bude silnějším partnerem USA, Rusku, Číně a dalším významným hráčům na světovém diplomatickém jevišti. A právě v potýkání se se svým nejbližším sousedem zde jmenovaným, se naopak projevuje slabina společné rétoriky Evropy.

aktualne.centrum.cz

Ona totiž žádná taková není. Není ani v jednotlivých státech. Vzpomeňme objímání se Putina s německým kancléřem Schröderem a mnohem střízlivější postoj Engeli Merkelové v témuž Rusovi. Současná kancléřka se nebojí říci nepříjemnou pravdu ohledně lidských práv v Rusku. A právě tento správný a jasný postoj byl za německého předsednictví postojem naší Evropy, přestože se z východu ozval studený hlas upozorňující nás, že před vlastním prahem nemáme zameteno. Nyní předsedá EU Portugalsko a jeho premiér Socrates nechce žádné hádky s Ruskem. Kdo by chtěl hádat, že.

Putin chce zřídit v Bruselu institut zabývající se dodržováním lidských práv v Evropě. Institut, který nebude společným podnikem, monitoroval by situaci etnických menšin, imigrantů a médií v Evropě. Rusko by si svoje vnitřní záležitosti řešilo samo. Socrates to považuje za krok správným směrem, Evropská komise reaguje vstřícně. V diplomatických kuloárech není třeba poslouchat, zvednutá obočí debatujících hovoří za vše.

A tak se ptám. Bude nám Rusko diktovat? Budeme se jen usmívat a projevovat nadšení nad Putinovými návrhy jen proto, abychom se s ním nehádali? Aby sladká Francie a hrdý Albion měli klid, předhodili nás Hitlerovi. S diktátorem je třeba jednat tvrdě, chladně a zároveň korektně. Tak, jak se chová on, až na tu korektnost. Jinak nenápadnými krůčky bude zvyšovat svoji drzost. Situace ne nepodobná zahrávání přímého kopu v kopané. Střílející hráč si staví míč a rozhodčí posouvá bránící zeď do předepsané vzdálenosti od míče. Když se rozhodčí vzdálí, celá zeď se začne slepičími kroky přibližovat opět k míči. Nebýt arbitra, zeď by se dostala snad až k míči a obě strany se sami nedohodli. Spíše by se porvali.

Není zde rozhodčího, který by nás umravnil. Dávejme si pozor na špendlíky, které nám nenápadně Putin zapichuje do kabátu. Nominace Tošovského do čela Mezinárodního měnového fondu, návrh na vznik zmíněného institutu a další. Rusko provokuje a v Kremlu se baví nad naší neschopností postavit se Rusku čelem. Rusko moc dobře chápe, že jaký stát předsedá EU, takový je její hlas. Ale jakýkoliv náznak hříchu kterékoliv země EU je Rusku záminkou strefovat se do nás jako celku. S předsednictvím další země přijde opět jiný tón? Jaký bude ten český? Jaký bude francouzský?